Kterak mi praskla guma

dvakrát

Nuže - teď když jsem si plytkým a, řekněme, prvoplánově bulvárním nadpisem získal pozornost mas, mohu rovnou prozradit, že nejde o žádnou pikantní nehodu, tedy jsem si nepořídil ani nového potomka, ani novou příhodu z ilegální potratové kliniky na chomutovské periferii. 
Řečená guma byla posilovací, oranžová, dávající maximální odpor 35 kilogramů, toho času zavěšená na improvizované hrazdě, kde mi pomáhala tříbit techniku přítahů a tím okolo páteře budovat vzhledný krunýřek svalstva, který se zase velmi hodí, když člověk nechce držením těla připomínat Quasimoda. 
K destrukci však nedošlo při přítazích, kdy jsem na ni spočíval plnou vahou své metrákové existence, nýbrž při tricepsové extenzi, takto izolovaném cviku, jímž jsem uvykl doničit svaly paží po procvičení hrudníku. 
Všecek zmaten z toho, že mi onen pás pružného materiálu při náhlém uvolnění napětí nenafackoval, jsem zmrzačenou cvičební pomůcku z hrazdy odvázal a šel se vyplakat na rameno ženě. Ta nezklamala a jala se i pro poškozenou gumu hledat smysluplné využití.
"Ale jo, ona ještě není k nepotřebě. Jen na tý hrazdě už se na ní nepověsim." děl jsem a snad abych svá slova podpořil, uchopil jsem ji (tu gumu) a jal se ji po vzoru nymburského sládka Francina roztahovat. A tehdy rupla podruhé.
Pocity z toho mám smíšené. Vládnu zjevně silou ukrutnou a to je vcelku fajn zjištění. Ale řeknu vám - tu facku, kterou napodruhé obdržel můj levý hrudní sval, si budu pamatovat dlouho.
Nebo možná ne, těžko říct - když jsem byl včera v Decathlonu inženýrovi zakoupit florbalovou hůl, hodil jsem k ní do košíku posilovací gumu novou. Červenou. O deset kilo odpornější.