Politická výhoda lešenářské trubky

...rovněž kuchyňského nože, či dlažební kostky...
Většina, pravděpodobně drtivá většina, předmětů, s nimiž se den co den setkáváme doma, ale i na ulici nebo v zaměstnání, má svůj celkem jasně definovaný účel, pro nějž byla vymyšlena, zhotovena a je obvykle využívána. Psacím perem se píše, na židli se sedí, knihy se čtou... Znáte to, ne...?
Obvyklým jevem je jistá vrozená univerzálnost, která věcem propůjčuje určitou míru užitečnosti i v těch oblastech lidské činnosti, pro které původně nebyly určeny. A tak se můžete perem šťourat v uchu, opěradlo židle s výhodou použít místo věšáku a knihou třeba nahradit chybějící nohu u skříně.
Mírně udivený čtenář se pravděpodobně zeptá, proč věnovat pozornost takové banalitě.
Existuje nemalá skupina předmětů, krom těch v poditulu zmíněných jmenujme třeba baseballovou pálku, kladivo, nohu od stolu, prázdnou láhev od kořalky, násadu od koštěte, sekerku, lopatku, krumpáč, kulečníkovou kouli, železný řetěz, pánvičku, hůl, pilník, ba i tu propisku, nebo židli, jejichž alternativní využití může být tak dalece přes čáru, že ta čára už ani nebude vidět...
Jakkoliv jmenované předměty byly stvořeny z pohnutek venkoncem mírumilovných, skutečnost je taková, že jejich použitím také lze učinit útok proti tělu důraznějším, což je dle trestního práva staví jen o málo níž, než libovolnou korditem vonící flintu...
Způsob, jakým úlohu nohy od stolu v hospodské rvačce chápe trestní právo, je jedna věc.
Ovšem ne vždy skončí řešení podobných záležitostí na bedrech té slepé dámy s váhami v ruce. V takovou chvíli lze sledovat celkem pozoruhodný vývoj, jehož nejzajímavější součástí jsou myšlenkové pochody těch, kteří jsou vidět a slyšet.
Chceme-li sáhnout pro konkrétní příklad, dobře poslouží tři roky starý incident na palubě turecké lodi Mavi Marmara, jejíž posádka se pokoušela prorazit izraelskou blokádu Gazy. Loď tehdy zachytila izraelská pobřežní stráž, která na palubu Marmary vysadila skupinu vojáků. Tito byli přivítáni...inu nevřele. Na jejich hlavy se krom nadávek snesla sprcha všelikých předmětů... a ran. Vojáci byli posádkou lodi napadeni sochory, noži, sekerami, řetězi... Nakonec došlo na střelbu a, tuším, devět členů posádky Marmary ji zaplatilo životem.
Ve chvíli, kdy zprávy o incidentu pronikly skrze televizi, či jinou podobnou krabičku, k očím a uším běžného člověka, vypadal seznam rekvizit následovně:
-1x loď s civilní registrací
-9x mrtvý člověk beze zbraně a bez uniformy
-několik živých izraelských vojáků, kteří násilně vstoupili na civilní loď
...a nakonec hromada různého nářadí obvykle větších rozměrů bez řádu se válející na palubě...
Mediální obraz, který z této směsi vznikl, si možná ještě někdo pamatujete. Svět oplakával padlé členy turecké humanitární organizace a Izraelci byli (zase jednou) vykresleni jako krvelačné chladnokrevné bestie, co žerou malý děti... Přičemž se nevěnovala pozornost řadě věcí, které by si ji ale bývaly zasloužily.

1. Bývá například dobrým zvykem kapitánů civilních plavidel, kteří nechtějí přijít k úhoně, námořní blokády neprorážet. Jednak z důvodů technických - civilní plavidlo tomu válečnému ve spoustě ohledů nemůže konkurovat. Otázkou pro znalce mezinárodního práva a zvláštěpak toho námořního je, zda se kapitán lodi ignorováním výzev k opuštění Exclusion Zone de facto nevzdává statutu neutrálního civilního plavidla... O provokaci pak jde v každém případě...
2. Rules of engagement. Když se stanete vojákem, vtlučou vám do hlavy za jakých okolností a jakým způsobem můžete použít zbraň. A to dřív, než vám tu zbraň byť i jen ukážou. K tomu navíc nosíte uniformu, díky níž je na vás v podobném druhu konfrontací strašně dobře vidět, ba co víc, kde jaký militantní pacifista vás bude sledovat bedlivěji, než vlastní velící důstojník. Bude čekat na vaši chybu a když ji uděláte, dá vám to sežrat. Vaším příkladem bude argumentovat, až bude šířit své přesvědčení, že vojáci jsou genetickej odpad, armáda je k ničemu, měla by se zrušit a zelená zakázat. Pokud tedy nejste vylízaný do sucha, i v té vypjaté situaci si sakra dobře rozmyslíte, jestli tu spoušť zmáčknete...
3. Z hlediska taktiky - pošlete-li někam několik málo pěšáků, aby převzali kontrolu nad chodem věcí, v podstatě jste udělali maximum pro to, aby bylo po vašem, ale při tom kvůli tomu nikdo zbytečně nepřišel k újmě. Z pohledu zvenčí jste si krom toho ještě "ušpinili ruce" tím, že jste se k řešení situace postavili čelem a jednali veřejně. Zůstaneme-li u příkladu lodi Mavi Marmara, měli by pravděpodobně Izraelci mnohem méně potíží, kdyby nechali pár potapěčů, aby trup té kocábky vyzdobili magnetickými minami. Vzhledem k tomu, že plivání na židy je zase po čase trendy, a blbý kecy by se o nich vedly tak jako tak, mám pocit, že chtělo velkou dávku sebekázně rozkaz k něčemu takovému nevydat.
4. ...a zde se dostáváme k té v nadpisu zmíněné politické výhodě lešenářské trubky, zde obrazně reprezentující všeliké nástroje obzvláště často užívané k rozbíjení hlav a lámání kostí vzdor skutečnosti, že po nich původně nikdo nic takového nechtěl. Takový pajcr může zanechat bolestivý otisk na desítkách hřbetů a zlámat stovky rukou, ale jakmile ho mírový aktivista odloží (lhostejno zda dobrovolně, nebo ho nejdříve musela přesvědčit úplně nová střelným prachem vonící díra v libovolné části těla), tak trochu v rozporu s logikou situace pro mnohé jedince, jež si osobují právo situaci s vševědoucím nadhledem komentovat (v horším případě i doporučovat názor) přestává být zbraní a opět je z něj zcela mírumilovný nástroj určený k otevírání zamčených dveří...

...zapomněl jsem na něco?