Masters of Rock '07

...tam se nedalo nejet...

Loni jsem tam byl. A už tehdy cestou domů jsem se rozhodl, že letos pojedu zas. Oproti loňské hurá akci, kdy jsem haldou provizorií a improvizací řešil úplně všechno, byla má letošní účast daleko organizovanější. Odvoz jakož i ubytování na místě bylo vyřešeno se solidním předstihem, a tak jsem se s kamarády vezl autem, abychom posléze bydleli na místě, které si po celou dobu trvání festivalu zachovalo hygienické podmínky zdravotně více méně nezávadné. Již loni zmíněný kamarád hospodský nás nechal bydlet na hezkém i když mírně odlehlejším plácku u své občerstvovny. Ta, respektive jeden z jejích návštěvníků - urostlý pupkatý ostravák (jehoř kariéra lékaře dle jeho slov skončila ve chvíli, kdy prohlásil pí*u za otevřenou ránu) - stali se zdrojem těžko popsatelných lidových moudrostí. Za všechny:

"Byl sem půl roku na stáži v Anglii - to je samý jés, jés a takhle to dopadá." prohlásil a poplácal se po pupku.

"Víš co je nejhorší smrt? Když umřeš v hospodě žízní... A víš co je nejlepší? Když umřeš v hospodě a nemáš zaplacenou útratu. To toho hospodského tak nasereš... Bych chtěl, aby se mi to jednou také povedlo a chtěl bych mít účet aspoň za 853 korun..."

Inu svéráz. Celkem legendární se stala také početná partička kamarádů, která na festival dorazila pod parou a v tomto stavu se po celé čtyři dny s vypětím všech sil svých peněženek udržovali. Součástí metalové slovesnosti se pánové stali především díky roztržce, která mezi nimi vypukla tuším ve středu večer a jistou měrou se na rozšíření historky zřejmě podepsal i fakt, že si tu roztržku nezúčastněný pozorovatel prostě nemohl nevysvětlit...jinak. Postávali jsme u kamarádovy hospůdky, popíjeli regenta za dvacet, jeden z pánů cosi objednával (Ruku do ohně bych za to nedal, ale myslím, že to bylo pivo). kde se vzal tu se vzal - pod krkem ho držel jeden z jeho kamarádů a řval na něj: "Cos dělal s Álou...?!?!" On to na něj tedy řval víckrát, ale v zájmu stručnosti to napíšu jen jednou. S dalšího vývoje vyplynulo, že Ála je jeden ferda z jejich party a pod-krkem-držený s ním měl údajně třikrát praštit o zem. Těžko bych své pocity z viděného shrnul lépe než to udělal hospodský: "Ty vole - když sem ten frajer takhle vletěl, tak sem myslel, že Ála je jeho mladá a ten druhej mu jí vobtáh nebo co... A von je to nějaký vořezávátko, co se za sebe neumí poprat..." Já si vzpoměl na titul Cynika odporného, který jsem obdržel tady a navrhl, že bychom se mohli vsadit, kdo s Álou praští zítra...

No..radši toho nechám nebo si začnete myslet, že to, co o nás říkali na Nově, je snad něco jako pravda... Zabrousíme k muzice. Letos byl festival obzvláště vydařený. Okolo šedesáti účinkujících se nám o zábavu muselo starat o den déle, než v předešlých ročnících a přesto mnohé kvalitní kapely, jež by si zasloužili festivalový ekvivalent hlavního vysílacího času, musely hrát odpoledne, kdy prostě plnohodnotnou show neudělají... Vezmu to od začátku do konce, ať v tom není bordel:

První skupinou, kterou jsem vnímal o něco víc, než jen jako zvukovou kulisu, byly finští Hevein . Hráli ve čtvrtek od pěti odpoledne a stali se první z řady formací, na které nezbyl prostor pro večerní produkci i když by si jej bývali zasloužili. Ačkoliv podali celkem sympatický výkon, nějak jsem neměl náladu postávat u pódia a poslechl jsem si je od stanu (nebo odkud). Tak se stalo, že první skupinou, kterou jsem si poctivě poslechl pod pódiem a během její produkce si hezky zařádil, byli němečtí Rage . Hrát měli ve čtvrtek od devíti večer, ale pro technické potíže hráli až od jedenácti, v jejich původním čase je (zdaleka ne plnohodnotně) zastoupila Vypsaná fixa a já její produkci s čistým svědomím vynechal. Nicméně v jedenáct bylo vše jak má a Rage nastoupili na pódium společně s běloruským orchestrem Lingua Mortis. Jejich koncert jsem si hodně užil a nejsem si jist, zda jsem finskou skupinu Finntroll , hrající hned po Rage, vnímal dost na to, abych jejich produkci mohl napsat víc než jen tolik, že nebyla špatná.

Takhle to vypadalo z tribuny při koncertě skupiny Motorhead. Nebýt té zvukařské boudy, třeba byste tam i něco viděli;-)

Další den zahájili Alkehol . Se svými pivními texty přišli po obědě celkem vhod a o "věrném příteli chlastu, jeho zdolávání a věcech s tím souvisejících" zapěl jsem si z plných plic. Páteční hostina začla v devět večer produkcí britské hard rockové legendy Uriah Heep . Už vlastně ani nevím, co přesně hráli, ale pohled na les rukou mávajích v hledišti do rytmu písně Lady in Black, kterou Uriášek svou produkci zakončil, způsobil mi velmi příjemné mrazení v zádech. O hlavní chod se postarali Motorhead , kteří Vizovice naplnili vysoce kvalitním kraválem, jež posléze ocenili i ti, kdož dle svých vlastních slov Lemmyho Kilmistera a jeho melody boys zrovna nemusí. Krom hudby se mi v pátek vryl do paměti také díky sprše tak ledové, až jsem se divil, že mne v ní kroupy neumlátily...jen tak na okraj...

...no toto...

...kytarová ekvilibristika...:-)))

V sobotu jsem musel být u oběda nepříjemným společníkem. Příčinou byli australští Black Majesty . Jejich hudbu jsem neznal, ale z nějakého těžko popsatelného důvodu mě zajímali. Hráli od dvou odpoledne, tak jsem měl dost naspěch. A stojím si za tím, že navštívit jejich koncert byl krok správným směrem (mimochodem - 1.srpna budou hrát v pražském klubu Kain, tak se tam třeba potkáme). Od devíti hodin večer hráli finští Stratovarius . Předvedli výkon precizní, až mistrovský, ale přesto musím říci, že po nich hrající Children of Bodom je dalece předčili a to nejen proto, že jsem poprvé v životě viděl sólového kytaristu a zpěváka v jedné osobě (když teda pominu Jimiho Hendrixe).

Vrcholem nedělního programu byl (alespoň pro mne) "ukřivděný" odpolední koncert švédské skupiny Sabaton . Hráli od čtyř odpoledne a já si je i přes nelidské vedro nenechal ujít. Dobře jsem udělal - frontman Sabatonů dokázal i přes ztížené podmínky udělat skutečně strhující show. Nejspíš i proto, že svou situaci bral s humorem (On: "Je tu kurva vedro, co?" Publikum: "Jooooooo!" On: "Tak to máte smůlu - my uděláme ještě větší!"). Na začátku koncertu v hledišti skoro nikdo nebyl a já tak neměl problém dostat se až téměř pod pódium. Na plazmové obrazovce vedle pódia bylo možná chvílemi sledovat, jak se v průběhu koncertu hlediště plní a myslím, že to o kvalitách skupiny ledacos vypovídá. Z mého pohledu koncertu dost prospělo, že Sabaton jsou relativně noví, moc písniček nemají, tak je člověk může mít naposlouchané dost na to, aby si na koncertě zahulákal s nimi... Dle mého názoru předčili i poslední dva účinkující festivalu - švédské Hammerfall a brazilskou Sepulturu . Jedny právě pro volbu playlistu, druhé prostě proto, že jsem je viděl celkem nedávno.

V pondělí ráno jsem se probudil do nehorázně pitomého dne - festival pryč, vedro, dlouhá cesta autem a noční šichta (která mimochodem stála za hovno tak, jak už dlouho ne) přede mnou... Ale dovolená to byla epesní...