Nejen Hradecký Lev '25

 aneb Blil lobo na lvu nebo neblil lobo na lvu? Neblil, ale býval by mohl. Říkal...

Zahájení modelářské výstavní sezony v Hradci Králové jsem si nemohl nechat ujít. Což jistě všichni chápete, neb si jistě dobře pamatujete, jak se mi tam líbilo loni.
Letos jsem nejel jen tak očumovat, nýbrž jsem se přihlásil k účasti, nakonec dokonce se čtyřmi modely - Vampire T.11, Spitfire Mk.VII a naposled též LT vz.38. Když jsem v pátek při balení modelů zjistil, že v krabici je ještě místo, přihlásil jsem ještě Typhoon.

V pátek před soutěží jsem si střihnul šichtu v kuchyni. Hostinský měl salonek zajednaný skupinou, která si s předstihem poručila japonskou kuchyni, pročež se mu hodily ruce navíc na vyřízení běžných objednávek. Těch nakonec nebylo zas tolik, pročež se v klidném tempíčku uplácala jedna vanička tvarůžkový pomazánky a druhá vanička domácí tatarky. Ovšem znamenalo to o něco méně spánku před sobotním výjezdem, k němuž jsem se budil zhruba ve stejnou dobu, v jakou obvykle vstávám do zaměstnání. Modelářsko-společenská vyprahlost ale ráno zapůsobila lépe, než to kafe, co jsem si před odjezdem uvařil. Ráno jsem se sypal z domu tak brzo, že na Kačerově, kde jsem naskočil do auta k Rabínovi, jsem čumákoval o dobrých deset minut dříve, než bylo třeba.

Cesta do Hradce byla mimořádně pohodová, u Aldisu jsme parkovali necelou hodinu po odjezdu z Kačerova. V Aldisu se posléze rozjelo zhruba to, co loni. Vřelá vítání s přáteli dlouho neviděnými, kamarádské škorpení, nezávazné plkání prokládané hluboce odbornými debatami na rozličná modelářská témata... Překvapením bylo setkání s dobříšskou posádkou, kterou jsem v Hradci viděl asi poprvé. Chlapci se jevili poněkud zmuchlaní. Kdo by hádal, že jim neudělalo dobře brzké ranní vstávání a dlouhá cesta, mýlil by se, neboť pánové prozíravě do Hradce dorazili den předem a večer pak šli do města tento... očumovat památky. Jen vyprávět jsem si to nechal a zmuchlalo mě to málem taktéž.
Zdaleka nejpřínosnější bylo toho dne nejspíš setkání s autory jedný sakra dobrý knižní série. Zejména proto, že jsem se díky tomu dozvěděl o dalším právě vydaném díle a kolik jich nakonec vůbec bude...
Vystavených modelů byly plný stoly. Aby taky ne, když tam jeden modelář přivezl kompletní sbírku MiGů letectva ČSLA, jiný pak model Vulcanu, který by sám mohl za vcelku solidní stoleček posloužit... Prostě bylo čím oko potěšit, bylo jak peněžence odlehčit, počasí taky vcelku vyšlo... 

 

Pohled z balkonu na výstavní plochu

Veselí Lepiči diskutují složité modelářské problémy.
Zároveň jde zřejmě o poslední fotografii Galahadova pravého předloktí v této podobě.

 

 

Tak úplně nevyšlo vyhlašování, které začalo s cca třičtvrtěhodinovým zpožděním a i pak působilo poněkud chaoticky a zdlouhavě, díky čemuž jsem večer přišel pozdě do hospody!

Kavárník se totiž podruhé rozmnožil, když mu ve čtvrtek těsně po půlnoci žena jeho rozmilá porodila malýho Karlíka. Toho samozřejmě bylo potřeba řádně uvítat, k čemuž mělo dojít v Lokále v Dlouhé ulici. Vlivem výše zmíněných zdržovaček se přihodilo, že si ostatní účastníci před mým příchodem vybudovali solidní náskok v konzumaci, který jsem se pak už ani nepokoušel dohnat. Nechybělo však mnoho, aby se mi to podařilo.
Co se nepovedlo v Lokále pivu, způsobil jsem si po cestě domů kebabem na I.P. Pavlova. Chuťově tuze dobrá věc, se kterou si ale můj pajšl nějak nerozumí, mě druhý den prohnala tak, že jsem měl na věnečku mozoly a žlučník mi nadával ještě včera...

To jste rádi, že to víte, co?