Vampire T.11

 Tentokrát o letadle, které tu ještě nebylo. Je dostatečně divný na to, aby se tu ještě párkrát objevilo v jiných verzích, tak ty historické informace budu muset nadávkovat nějak střídmě.

Ovšem od prostředka kvůli tomu začínat nebudem. V lednu 1941 sir Henry Tizard neformálně oslovil zástupce firmy de Havilland s návrhem postavit stíhací letadlo se zcela novým druhem pohonu. Neměl na mysli nic jiného, než proudový motor. Základní technologii v Británii už koncem 20. let rozpracoval Frank Whittle, ovšem do podoby reálně použitelné pohonné jednotky pro bojové letouny ji na počátku 40. let posunul major Frank Halford s motorem H.1, který později firma de Havilland vyráběla pod obchodním jménem Goblin.

Zmíněný výrobce na Tizardův návrh zareagoval zahájením vývoje letounu, postaveného právě okolo Halfordovy H.1.
Vznikl relativně malý středoplošník s lichoběžníkovým křídlem, v jehož kořenech bylo umístěno sání vzduchu. Kvůli zachování ideální délky výtokové trysky byl nový stroj navržen jako dvouocasý. Výzbroj měla tvořit čtveřice kanonů ráže 20 milimetrů umístěných v trupu po dvou po obou stranách přední podvozkové šachty. Rychlost u hladiny moře se předpokládala okolo 730 kilometrů za hodinu, počáteční stoupavost 23,3 metrů za vteřinu. Nový letoun dostal ponejprv bojové jméno Spider Crab, které bylo později změněno na Vampire, jeho prototyp se poprvé vznesl 20. září 1943, v květnu následujícího roku de Havilland obdržel objednávku na 120 letounů Vampire Mk.I, kterou RAF poměrně rychle rozšířilo na rovných 300 kusů. Do ukončení sériové výroby jich ale nakonec vzniklo 3268.

Vampire T.11 byla dvoumístná cvičná verze, která vznikla z noční stíhací NF.10 odstraněním radaru, jeho ovládacích prvků a zobrazovacích zařízení a zdvojením řízení. Žák a instruktor seděli vedle sebe v rozšířeném kokpitu. Výzbroj čtyř kanonů zůstala zachována. Vampire T.11 se vyráběl ve velkých počtech a dočkal se značných exportních úspěchů, protože jednomístné bojové verze už mezitím stihly vyzbrojit půl světa od Japonska po Mexiko a od Švédska po Jižní Afriku.

Ze všech uživatelů nás dnes bude zajímat letectvo africké Rhodesie. Royal Rhodesian Air Force pořídilo 16 jednomístných Vampirů FB.9 a 16 dvoumístných T.11 v první polovině 50. let (kdy jimi nahradila Spitfiry F.22). Mezi lety 1957 a 61 se kontingent rhodeských Vampirů pravidelně podílel na operacích britského letectva v okolí Adenu. Koncem šedesátých let rhodeské letectvo koupilo 13 jednomístných a 21 dvoumístných letounů od Jihoafrické Republiky. Nejednalo se ale o rozšíření početních stavů, jako spíš zoufalý pokus nahradit výpadek v dodávkách náhradních dílů. V druhé polovině šedesátých a  po celá sedmdesátá léta se tento nevelký suchozemský stát ležící mezi Jihoafrickou republikou, Mozambikem, Botswanou a Zambií potýkal s vlnou organizovanýho násilí dnes známou jako tzv. Rhodesian bush war, na Jižní Rhodesii bylo uvaleno zbrojní embargo a Britové proto nedodávali náhradní díly.

Pro války podobné téhle někdo někde vymyslel označení "konflikt nízké intenzity", což musí ocenit zejména ti, kterým se něco takového prohnalo vesnicí. Na jihu Afriky takových proběhlo několik a společného mají minimálně tolik, že trvaly kurva dlouho: Mozambická válka za nezávislost (1964-1974) a mozambická občanská válka (1977-1992), angolská válka za nezávislost (1961-1975), na kterou plynule navázala občanská válka (1975-2002) a v neposlední řadě také Jihoafrická pohraniční válka (1966-1990). Rhodesian Bush war, známá též jako Druhá Čimurenga, nebo Zimbabwská válka za nezávislost, trvala déle, než patnáct let od července 1964 do prosince 1979. 

Všechno od samého začátku po její důsledky dlouho po jejím skončení docela dobře demonstruje, co všechno a jak moc je v Africe blbě, ale to si buď nechám na jindy, až budu mít náladu já, případně to mužem probrat v komentářích, když budete mít náladu vy. Teď se ale v každym případě vrátíme k Vampiru. Žádná z rebelujících frakcí vlastním letectvem nedisponovala, RhAF útočila výhradně na pozemní cíle. K tomu účelu posloužily i Vampiry a to včetně těch dvoumístných cvičných. Obvykle zůstávaly v pohotovosti na základně pro případ, že by pozemní hlídka narazila na výrazně silnější skupinu rebelů. Při větších operacích útočily první a připravily půdu pro výsadkáře, jejichž odvoz pak kryly po skončení akce. 

Pro modeláře byl Vampire donedávna docela oříšek. Hodně dlouhou dobu byl k mání jen Vampire FB.5 od francouzského Helleru, případně britského Airfixu a o něco málo starší  od rovněž britského Frogu, který později přebalovala ruská firma Novo. FB.5 by teoreticky šlo vydávat i za FB.9 a relativně snadnou úpravou rozpětí křídla lze získat i starší F.3... Ovšem to je tak nějak všechno a vesměs k takovýmu šaškování stejně nebyl důvod, protože FB.5 coby nejrozšířenější verze stejně vcelku spolehlivě pokryla všechny nejzajímavější kamufláže, v nichž jednomístné Vampiry létaly. Švýcarský "Pinocchio", australské "Elephant ears", noční stíhací NF.10, nebo cvičná T.11 se poprvé objevily teprve díky české firmě CMR, která vcelku poctivě pokryla celou vývojovou řadu Vampirů. Bohužel CMR už asi neexistuje; web jim newebuje, eshop neeshopuje, na soutěžích je nevidno... Zkrátka se nad nimi zavřela voda k naší velké smůle, neboť jejich produkce patřila mezi PUR odlévanými modely ke světové špičce. Jako ne, že bych jich měl nasysleno málo, ale to vědomí, že nový už si nekoupím... náhradní díl nevyprosím... To, přátelé, zabolí.
Ale zpět k Vampirům. S těmi se potom...někdy tak po roce 2010...roztrhl pytel. Se svou troškou do mlýna přišel britský Airfix (T.11), čínské Cyber hobby (Vampire FB.5 a Sea Vampire F.20) a české Special Hobby (F.1, F.3, FB.5, švýcarský FB.6, FB.9 a francouzský SE.535 Mistral). Byť zmíněné firmy pořád tak úplně nepokryly to, co před nimi CMR, lze říci, že z podstatných variant chybí jen ta NF.10.

Já si spárku od Airfixu přinesl domů vlastně nedlouho potom, co přišla na trh. A protože vypadala jednoduše, poměrně brzo jsem se do ní také pustil. Pamatuju si, že právě ji jsem měl na stole, když se mi na přelomu listopadu a prosince 2014 nějak rozjebal kompresor a já proto modelaření musel skoro na dva měsíce odložit, protože bez kompresoru se nedá barvit a bez barvení se nedá stavět. Na jaře 2015 mi umřel táta a to mi hodilo vidle tak nějak úplně do všeho, člověk si začal klást hluboce existenční otázky, se kterýma se hrabání v plastu příliš neslučovalo. Což vedle spousty jiných rozhrabaných modelů odnes i ten nebohej Vampire, o kterýho jsem zakopl až letos na jaře vcelku náhodou, když jsem ve skříňce hledal samozřejmě něco úplně jinýho. Podrobil jsem ho vyšetření, abych zjistil, jak moc jsem ho před lety zprasil a co všechno za tu dobu poztrácel. Výsledek zkoumání mne vcelku příjemně překvapil, tak jsem model odložil na stůl do sektoru C5, kde mají své místo krabičky ve STAND BY módu. Cílem hry bylo jej po dokončení zubatýho Typhoona zkusit dorazit tak, aby se mnou taky mohl do Dobříše, protože letos speciálně vyhlášená kategorie britských proudových letadel od roku 1950 pro něj byla jak dělaná. Věřil jsem si velmi, až tak moc, že jsem jej tam skutečně přihlásil. Volšový ruce mi to nakonec zařídily jinak, tak jsem ho zas odhlásil a v klidu dokončil v průběhu následujících pár týdnů. 

O stavbě vám toho už moc nepovim, tu mam za sebou deset let a už si z ní prd pamatuju. Barvení bylo vcelku přímočará záležitost - základ je nastříkán stříbrnou, po zakrytí spodních ploch přišla na řadu zemitě hnědá, na ní pak nepravidelná pole tmavě zelené. Bezbarvý lak lesklý - obtisky - bezbarvý lak polomatný - patina - hotovo.
Obtisky jsou z aršíku Vampire Trainer overseas od britské firmy Xtradecals. Nabízí široký výběr letadel různých více i méně exotických uživatelů. Mezi nimi i dvě varianty zbarvení jednoho stroje 2. perutě rhodéského letectva, jednu se starší podobou výsostného označení z roku 1968, druhou s novější z počátku 70. let. Zvolil jsem první možnost, zejména proto, že má výsostné označení i na horních plochách křídla a je tím pádem lépe vidět, co to je vlastně za obrázek. Pozdější výsostné znaky nosili letouny rhodéského letectva pouze na trupu a ten zrovna u Vampiru moc prostoru nedává.

Necháme kecání, jsem strojař a ti se vyjadřujou obrázkama (řikal pan profesor Baránek na střední. Takhle to ale tehdá asi nemyslel).

Vampire T.11 s/n 2400, 2nd squadron RhAF, Thornhill 1968

A jen tak na závěr... Nebejt kdysi toho rozjebanýho kompresoru, šel by Vampire do vitríny tak asi v lednu 2015 a vypadal by zhruba takhle.