Výlet, který nebyl

 aneb Příprava v tempu spíše ležérním

24.8. se staly dvě důležité věci. O tom, kterak jsem oděn do klubového dresu reprezentoval Klub Veselých Lepičů na Dobříšské šelmě, jste si přečetli posledně. Druhou z oněch důležitých událostí bylo, že chrudimští výsadkáři coby pořadatelé Memoriálu československých parašutistů otevřeli registraci na letošní ročník této věhlasné akce. S úderem osmé hodiny ranní otevřela se virtuální brána a davy zájemců začaly proudit k přístrojům, aby si takříkajíc zajistili místo v letadle. Jezevci si to pohlídali, parťák nás přihlásil tak parádně, že na cestu budeme vyrážet v sobotu už v 9:15 ráno, takže na větší části pochodu budeme mít orientaci o něco snažší díky dennímu světlu.  

Ovšem jak se vrchol naší turistické sezony blíží, palčivě si uvědomujeme potřebu udržovat nohy patřičně rozběhaný. Pročež máme naplánovanou bohatou řadu tras, z nichž si můžeme dlouze vybírat tu, která nám zrovna voní nejvíc.
Nakonec, proč si neuvést pár příkladů.

Příchuť letní komedie z českého venkova by mělo putování ze Slap do Vrchotových Janovic přes Křečovice. Minimálně v jejich blízkém okolí by člověk měl chuť kličkovat silnicí, kochat se a zasněně recitovat, že po modrém blankytu bělavé páry hynou.

Jiná by nás z Příbrami dovedla do Dobříše, shodou okolností též přes obec známou z klasického díla české televizní tvorby. Zde by si jeden pro změnu mohl zabékat o tom, jaký to je, když máš v chalupě orchestrión. Nás teda v tý Višňový víc zajímá Piviš, ale přesto by nepochybně mohlo být zajímavé zkusit rozpoznat místa, která v Chalupářích byla vidět...

V podstatě povinnost bude si v říjnu pro doladění formy dát pochod alespoň částečně kopírující loňskou trasu. Děláváme to tak od roku 2018, tomu už se, myslím, dá říkat tradice bez jakéhokoliv ironizujícího podtónu v hlase. Určitě půjdem z Chrudimi, nejspíš do Třemošnice, pravděpodobně přes Seč. Tam se asi stavíme v restauraci Na Veselce zkontrolovat, jestli ta sympatická servírka fakt vypadala jako Emma Mackey, nebo to bylo jen zdání způsobené agónií z rozsračkovanýho kolene. No a když tam dotyčná nebude, zkontrolujem jim tam jen pivo a guláš, taky hovno zle...

Ovšem hned na první záříjovou neděli, tedy jakože na včera, jsme nakonec naplánovali trasu relativně krátkou, takovou spíš udržovací, na níž bychom se ve vedru, které jako by se vrátilo po týdenní dovolené pěkně odpočaté a v plné síle, nerozpustili jak kousek sádla na roztopené pánvičce. Chystali jsme se z Benešova, okolo Konopiště, možná s krátkou zastávkou v nedalekém muzeu motocyklů, dál podél konopišťského potoka, přes Vidlákovu Lhotu a Týnec až do Krhanic, kde bychom si v hostinci Na Poště počkali na vlak domů...

Byl by to jistě překrásný výlet, který jsme ale museli odpískat, protože jeden z Jezevců si ulovil nakažlivou chorobu (nechci na nikoho ukazovat, ale já to nebyl;-), pročež nebyl schopen pochodu...
Dumal jsem, čím zaplním díru v nedělním programu. Nakonec jsem se jen krátce otočil na Jižňáku u máti a nafasoval domácí rajčata a papriky.

...což je sice super, ale když to srovnám s výletem na Konopiště...