Ceníme zuby

 

 ...aneb Lepiči v Dobříši...

Náš modelářský klub sdružuje samé švarné jinochy. Mne už jste viděli, o tom, jaké oučinky má moje spanilá držtička na dámy, jsme si povídali vcelku nedávno a musím skromně přiznat, že v klubu zdaleka nejsem největší krasavec. A jelikož nejsme lakomí, o tu nádheru se rádi podělíme, za kterýmžto účelem často objíždíme modelářské akce, na nichž naše krásné tváře prozáří široké okolí tak, že v lednu je jak v máji.

Samozřejmě sebou bráváme i nějaké ty modely, aby se neřeklo. Obvykle je přihlašujem do soutěže, avšak občas někdo nás poctí možností si vytvořit nesoutěžní klubovou výstavu, kde můžeme své práce prezentovat pěkně pohromadě. Uvykli jsme pak tu klubovou výstavu pojmout nějak tematicky, aby to pohromadě prostě vypadalo co nejlépe. Letos poprvé jsme se nedohodli na žádném konkrétním typu letadla, který by se dostatečné množství lidí uvolilo stavět, volba tedy padla na mnohem obecnější společný znak, který však dává mnohem pestřejší možnosti. Zvolenou charakteristikou jsou zuby. Cokoliv, co nějakým způsobem ukazuje chrup, mělo se sejít na klubovém stole na letošní Dobříšské šelmě.

I mně se podařilo přispět svojí troškou do mlýna. Ale přestože jsem zahajoval stavbu předmětného modelu se vcelku velkorysým předstihem, osud tomu nakonec tak chtěl, že jsem jej stejně nervozitou všecek opocen dokončoval v pátek odpoledne před akcí. No možná to nebyl ani tak osud, možná jsem prostě jen línej jak veš. A pak taky trochu dřevák. Ale o tom už jste si přečetli posledně, do toho už nemusíme zabrušovat.

Typhoon sem, zuby tam, do Dobříše jsem se těšil. Soutěž je to hezká v malebném prostředí maloměsta, kde dojdete-li k závěru, že na výstavě jste už zevlovali dost, všechno důležitý najdete v dochodový vzdálenosti. Krom toho realizační tým je podobně jako náš klub složen ze samých sympaťáků a tak je radost se u nich zastavit a prohodit nějaké to teplé lidské slovo. A když se náhodou dostavit nemůžete, jako třeba já loni, to teplé lidské slovo vám zvěční na rubovou stranu dřevěné plaketky. Jako třeba mně loni, když jsem místo na Dobříšskou šelmu jel skotačit na Sychrov a dobříšští modeláři mi po mých klubových bratrech poslali srdečné pozdravení v podobě pěti kamarády podepsaného ocenění "Pro nepřítomnou BUZNU!" Zahřálo mne u srdíčka, že si na mě kluci vzpomněli...

Ovšem dostáváme se tím plynule snad k jediné věci, která mi na Dobříšské šelmě nebaví. Kluci jí pořádají ve stejný termín, v jaký se konají skotské hry na Sychrově a uznejte, že o ty člověk také přijít nechce. Nebožtík tatínek mi sice již jako cipískovi maličkému vysvětlil, že - cituji - nelze být jednou prdelí na deseti posvíceních. A já tu myšlenku přijal za svou a jaksi přirozeně platnou. Když ale řeším dilema Dobříš vs. Sychrov, tahle zákonitost mi docela sere. Ovšem nedá se nic dělat, zatím k tomu přistupuji tak, že sleduji termíny a když se kryjí, jedu tam, kde jsem loni nebyl...

Letos se termíny kryly, loni jsem nebyl na Dobříši, tedy jsem se letos vydal právě tam. V půl osmé ráno jsem na Opatově naskočil do auta k Medvědovi s Žabákem a frčeli jsme k maloměstu. Dobře známá sportovní hala na okraji města nás vlídně přivítala ve své klimatizované náruči, vybalili jsme modely na stoly a jali se korzovat zatím vcelku prázdnou halou. Bylo brzo, výstavní stoly se teprve začínaly plnit, naproti tomu prodejci již byli na značkách, korzovali jsme tedy zatím především okolo nich. To je vždycky nebezpečný, mizej u toho peníze. Ale zatím jsme se ubránili. Po půl deváté jsme se sebrali a šli si zpříjemnit dopoledne do kavárny Tady a Teď. Kafe dobrý, míchaný vajíčka na topince vyloženě epesní, židle pohodlný... Co vám budu povídat, když jsme se dokutáleli zpátky na Šelmu bylo dlouho po desátý. Tedy dopoledne, abychom si rozuměli. 

Příprava na odchod do kavárny; olej na plátně, 2024

Před dalším kolem korzování, při němž se mi už nějaké kačky z peněženky ztratily, jsem si dal pivo v Modrý Kočce a zastihl tam dobříšského předsedu s lobem. I když jsem se velmi snažil, myslím, že se mi nepodařilo je coby pořadatele dostatečně vynachválit za letošní novinku nejnovinkovatější, totiž klimatizaci. Ve sportovní hale bývalo na konci srpna poněkud dusno. Už není, upocené dusno vystřídal příjemný chládek a návštěvník už nemusí přemýšlet, jestli je mu lépe venku, nebo uvnitř (Ale abyste neřekli, já vám prozradím, kde v časech Před Klimou bylo lépe - ve vestibulu před Kočkou).

No ale zpět ke korzování. Prošel jsem si tou dobou již plné stoly se soutěžními modely, kterých se dobříšským sešlo téměř sedm stovek. Na čem okem spočinout tedy rozhodně bylo. Lačně jsem se hrnul ke stolu, na němž byla umístěna speciální soutěžní kategorie britských proudových letadel od roku 1950. Taková totiž slibuje velikou exotiku a neotřelost v konstrukce. Bohužel, snad jako jediná toho dne, zůstala hluboko pod svými možnostmi. Nicméně ostatní kategorie tento lokální nedostatek vynahradily měrou vrchovatou. Poklábosil jsem se známými z řad prodejců, se kterými si už člověk za ta léta pravidelného setkávání tu i onde přátelsky tyká... No a bylo něco po jedenácté, když si Medvěd vzpomněl, že už má hladík. Krátce jsme rozjímali nad možností nechat se mastňácky taxikem přiblížit na Vlašku do Krmelce na jelení guláš. Pravda - moje přesvědčení, že po Dobříši se dá všude dojít pěšky, zde doznalo jistých drobných trhlin, ale už bylo vedro a my zrovna nebyli naladěný na tahání nacpanejch pupiků. Po asi čtyřech neúspěšných pokusech si objednat ten taxík (kdy jsme se na dvě ze čtyř čísel dovolali stejnému člověku, co "zrovna nemoh") jsme přestali vymýšlet kraviny a šli normálně ke Třem statkářům na trhaný vepřový a Prazdroj.

Po obědě již bylo...inu...líně. Co bylo k vidění, to jsme vesměs už viděli (a vy se můžete podívat také). Co bylo ke koupi, to jsme už koupili... Nadále jsme si tedy čas zbývající do vyhlášení krátili velmi profesionálně prováděným zevlingem a udržováním pitného režimu. S úderem třetí hodiny odpolední se pořadatelé pustili do vyhlašování a i zde je třeba jim vyseknout poklonu, protože velkému množství kategorií navzdory měli během necelé hodinky hotovo, a to včetně ocenění, které si vyhlašovaly spřátelené spolky. A není žádná novinka, že na Dobříšské šelmě dostávají ocenění modeláři pravděpodobně nejlepší odměnu široko daleko...