Churchill AVRE Mk.III

Churchill už tu jednou byl, pro stručnou historii tanku proto odkážu tam.

Tady se jen stručně zmíním o konkrétní v nadpise zmíněné variantě. AVRE jest zkratkou slov Assault Vehicle Royal Engineers a dává (na britské poměry) relativně slušnou představu o tom, co to před vámi vlastně stojí. Jedná se tedy o těžké ženijní vozidlo, vybavené pro překonávání rozličných překážek při vedení bojových operací. Místo protitankové šestiliberky byly Churchilly AVRE Mk.III a IV vyzbrojeny minometem ráže 230 milimetrů, v podstatě demoliční zbraní určenou k ničení obranných postavení protivníka. Vedle toho na speciálním zařízení často nosily balík kulatin, které sloužily k rychlému překonání protitankových příkopů; kulatiny se svrhly do příkopu, kde vytvořily improvizované přemostění. Pro ještě lepší průchodnost bylo možné přes balík nahrnout zeminu a tím přemostění trochu vyrovnat a umožnit tak přechod i vozidlům o něco citlivějším na kvalitu cest.

Sám sebe jsem teď trochu zaskočil, když jsem zjistil, že na ten předchozí model Churchillu, který jsem stavěl, se mi ve vitríně práší už něco přes deset let. Tehdy jsem se o v té době vcelku nových modelech rozličných verzí tanků Churchill, které začal vyrábět hong-kongský Dragon, vyjadřoval neuctivě a nevděčně. Řečený výrobec tehdy naskočil na vlnu všelijakýho zjednodušování a jeho nový Churchill se v některých detailech příliš nelišil od o minimálně dvě dekády staršího předchůdce, v některých byl asi i o něco horší.
Kde že loňské sněhy jsou... Dragon se zjednodušování detailů drží jak hovno košile a ve srovnání s jeho poslední produkcí je Churchill ještě vyloženě zlatej. Byl by, kdyby byl k sehnání. Což není, nepočítám-li všelijaký komisní prodeje, případně on-line aukce... Ještě, že jich mám nasysleno dost!

No to nevadí. Rozborem stavby se asi taky příliš zdržovat nebudu, jelikož o ní si můžete přečíst přesně tam, kam jsem odkazoval již výše v této stati. Odlišností bylo nemnoho. Něco vyplynulo z faktu, že předloha toho aktuálního kusu měla věž svařovanou, místo hrubého povrchu litého polotovaru jsem se proto pokusil o naznačení svarových housenek. Trochu jinak jsem též odrbal blatníky. Na závěr jsem model tanku oživil nějakym tim bordelem, který je každá slušně vychovaná posádka líná uklízet, za což bývá nadřízenými pravidelně chválena. A kyblíček. Sice mi s nim ten tank připomíná valacha, co si v zápřahu nosí pod ocasem pytel na koblihy, ale přesto (možná právě proto) kyblíček muší bejt!

Mnohem víc srandy, než se samotným modelem jsem užil s podložkou. Nevěřili byste, co práce navíc je s oválným půdorysem, když jste zvyklý na obdélníkový. Ale dobrá věc se podařila, půdorysný tvar podložky jsem vykrouhal a jal se na něj vršit základ budoucího terénu. Protože výrobce modelu nabízí označení pro dva stroje 6. ženijního pluku 79. obrněné divize, která prošla severozápadní Evropu od Normandie až k nížinám severního Německa, rozhodl jsem se ztvárnit kousek terénu ze začátku této cesty. Jedním z nejtvrdších oříšků, které museli spojenci při probíjení z pláží rozlousknout, byly pozemky rozparcelované bujnými živými ploty na nekonečné množství kill-zón, kterých Němci využívali možná dovedněji, než betonové pevnosti na pobřeží. Ve vzrostlém houští bylo snadné schovat téměř cokoliv od snipera po protitankové dělo kryté pěším družstvem, nezřídka také baterií minometů. Průchod takto bráněným územím byl pro útočníka příjemný asi jako tříska za nehtem, obránce se naopak často zvládal z boje odpoutat dřív, než utrpěl nějaké zásadní ztráty. Malého Churchilla jsem tedy umístil na relativně úzkou cestu mezi dvěma takovými porosty, z nichž v jednom lze najít obranné postavení, které němečtí vojáci poněkud ve spěchu opustili. Zmizeli a jsou zmizelí. Jinak by je zmizel ten Churchill...