...aneb Tuzemák v lahvi od Macalanu
Nevim, jestli je to dneska nějakej široce zavedenej (zlo)zvyk, nebo se tim pyšní jen vzdělávací zařízení, odkud si půjčujem děti my s Habrou. Já si třeba ze svých školních let na nic takovýho nevzpomínám. Řeč je o předvánočním představení školáků pro rodiče. Já byl na jednom takovym ve čtvrtek 7.12. a potřeba vylejt si do hlavy lahev kořalky nikdy nebyla větší.
Abychom si rozuměli, nečekám od dětí nějaký profesionální výkony. Ani omylem. Já jen nerozumim tomu, proč takovej cirkus pořádá základní škola. Pochopim všelijaký umělecký kroužky při DDM. Tam jde o zájmový skupiny, kam ty děti chodí dělat něco, co je zajímá a baví a těm rodičům to předvést chtějí. Dokonce i když to zredukuju na prostý účetnictví, tak to smysl dává, protože rodič dostane příležitost nahlédnout, do čeho sype svůj těžce vydělaný peníz. V případě ZŠ ale motivy těžko hledám.
Jedna věc je, že zpěv nebo tanec nejsou úplně přesně to, co běžný rodič doufá, že si jeho potomek ze školních škamen odnese. Rozhodně ne to nejdůležitější...
Druhá věc je, že - snad s výjimkou těch nejmenších školáčků - ani ty děti vesměs nevypadají, že by tušily, co a proč na tom podiu dělají, ani že by je to nějak zvlášť bavilo.
Čemuž se nelze příliš divit, protože:
"Hele, inženýre, ty vystoupení... To si vymejšlíte sami...?"
"Ne, to dělá úča."
Aha... Tak to už potom vlastně moc nepřekvapí, když deváťáci křičí, že chtěj žít nonstop a s tím, co přijde, dál chtěj se rvát. Jen mi přijde trochu pitomý, že se tyhle normalizační povolenky ordinujou školákům ještě hluboko v jedenadvacátym století. A že to navíc dělaj lidi, jejichž generace zvonila klíčema mimo jiné právě i za to, aby mohli vedle Michala Davida poslouchat...já nevim...třeba i něco dobrýho...
Teenagery, halekající některou z pecek zmíněnýho hitmakera, bych ale považoval za vcelku plochou historku okresního formátu. Jednak se nad podobnym jevem pozastavoval onehdá i Jindřich Šídlo, přičemž když nad tim dělal překvapený pikaču on, ze souvislostí nějak vyplynulo, že ti "jeho" mládežníci poslouchali toho Davida dobrovolně.
A s tím ostatně souvisí i druhá věc - jakkoliv smutná - je to jen otázka vkusu a už jsem na vlastní uši slyšel lidi říkat, že ta jeho muzika má vlastně všechno, co daný žánr vyžaduje...
Ale pak jsem na té vánoční besídce byl svědkem toho, kterak malí čiperové po podiu běhali s pomlázkama. Podobné rozpaky vzbudili též chlapci ze sedmé třídy, kteří se, co jim jejich mutující hlasy dovolily, snažili zazpívat, že "...je naprosto nezbytné, abych byla šťastná..."
Hele... já nevim. Já prostě nevim. Je to dobrej nápad, nebo je to blbej nápad, nebo jakej je to teda nápad?
Teda, je mi tě tak líto, že jsi něco takovýho musel absolvovat! Ale já se tady za monitorem směju, až se za břicho popadám. Jako recese by to bylo naprosto dokonalý (asi jako když jsme si v kvartě odhlasovali, že za povinnou četbu na trénink literární analýzy chceme Jak krteček ke kalhotkám přišel). Jestli tohle ovšem někdo myslel smrtelně vážně, a ještě to zadal povinně, je to opravdu smutný. A abych odpověděla na tvou závěrečnou otázku - za mě je to jednoznačně nápad hovězí.
OdpovědětVymazatA tak to zas nemusí, ono to vyloženě nebolelo...
VymazatAle jestli to někdo myslel vážně, nebo v tom byly schovaný nějaký humory, to je právě jedna z věcí, který by mě na tom zajímaly. Těžko soudit nějak určitě, když člověk většinu těch kantorů zná jen od vidění.
Povinně to druhý stupně neměly, ale hádám, že minimálně od deváťáků se účast očekávala a dostali na výběr, jestli ano nebo jo.
Já teda nevím, jak to je zrovna na téhle konkrétní škole, ale vysvětlení bych hledal spíš v tom, že to je prostě jen oprásklý od Američanů. - Tam se v těhle věcech vyžívají.
OdpovědětVymazatV Davidovi nejsou žádné nebezpečné jinotaje, kterejch je u lepších umělců plno. Ne, že by se to nedalo vyfiltrovat, ale ani učitelé se nehodlají příliš namáhat, když už tak toho mají dost. Na to, aby to ta děcka špatně zazpívala a odhopkala to stačí.
A.P.
Přidělat si práci, se kterou se pak nehodlaj příliš namáhat, dává samozřejmě perfektní smysl...
VymazatPodobně jako IK a Psice si myslim, že to bylo zapsaný do osnov (někým, kdo to vymyslel, ale spíš přivezl z USA), nějak dobrovolně-povinný aktivity, nebo je za tím nějaká neziskovka a školy s tím vylepšují svůj profil.
VymazatMy jsme takhle měli akce k VŘSR a Vítěznýmu Únoru. Tohle mi přijde jako podobný.
Nejhorší je, že by to mohlo bejt zábavný a děti by to bavilo, ale ne jako jednorázovka, kdy maj stydlivý, nerozehraný děti něco předvádět, ale že se napřed něco rok, dva učej jak na to a pak to předvedou. - Jen s tím je už opravdová práce.
A.P.
No to je právě rozdíl mezi školním představenim a představenim kroužků z místního DDM.
VymazatV těch kroužcích to jak děti, tak vedoucí, baví, choděj tam rádi a hlavně to maj "na plnej úvazek". Není to pro ně něco, na co přijde řada, až když zbude čas na konci hodiny ČJ... A jo, tyhle představení bejvaj fajn.
Spis mi to prijde jako “politicke zadani”, kdy nekdo rekl: vzdyt vy se jako skola vubec neprezentujete. A k tomu se prida ucitelka, ktera misto vyberu z bobuli (zamachrovat s 1-2talenty na nejaky olympioade) nachysta krabicak, semeleme tam vsechno, hlavne kdyz toho bude hodne.
OdpovědětVymazatU Dlouhonozky byly besidky nezbytne: nikdy neprevedla zadne skolkove umeni doma. Naopak Kudrlinka (ktera prestava bt Kudrlinkou) odrecituje vsechno nekolikrat. Ale tady bud pochvalena pani reditelka, kdy naznala, ze 15minutove pasmo staci a navazovala svarakova akce pro rodice :)))
IK
No jasně. Jenže proč by se měla škola prezentovat timhle?
Vymazat...proč, když vlezu na stránky školy, abych dítěti vyřešil obědy, mě škola neohromuje článkama o tom, jak její žáci drtěj konkurenci na matematických/přírodovědných/jazykových olympiádách? ...jak se její žáci s přehledem dostávaj na prestižní gymnázia...?
Souhlas s IK, někdo si chtěl přihřát polívčičku. Mně stačily ty povinný školkový, kde do sebe děti nadřely koledy a zpívali je u chrchlajícího kazeťáku - pár extrovertů zpívalo, některý děti otevíraly pusy (ahoj Čičman) a některý jen brečely. Pak úči významně vzdychaly, že už by to chtělo novej kazeťák a že jim ředitelství na nic nepřispěje. Ale uvedeno to bylo vždycky jako předávání Oscarů - a kdo se nemohl dostavit, byl v očích učitelek a diváků pochopitelně takovej ten prototyp zlýho rodiče, kterej chlastá, kouří a je kariéstou v nějaký nekalý firmě.
OdpovědětVymazatJo, do školky jsme na besídky chodili taky no. Jenže tam to právě mělo formu vcelku nenucený zábavy, kde teda děti něco předvedly, ale byly s tim hotový do půl hodiny a pak přišli tři mušketýři v podobě punče, cukroví, chlebíčků a vína.
VymazatNo já si vánoční besídku našich vnuček nemohl vynachválit. Byla pod širým nebem před školou, nebylo naprosto nezbytné, aby někdo prezentoval Haničku či M.D., naopak měly všechny songy něco vánočního a ochotní rodičové prodávali párky v rohlíku a svařák alkoholický i nealkoholický za zlomek ceny z vánočních trhů. A ještě si oplégrové mohli na chodbě zabastlit vánoční ozdoby!
OdpovědětVymazatPod širym nebem bych to v prosinci asi úplně nepotřeboval... :-D
VymazatAle jinak se mi to jeví dobře!
Pod sirym nebem jsme meli besidku za covidu. Mrzlo az prestelo, zadny svarak, a vsichni pak tyden az mesic doma(podle zasluh, hodne tiche ditka to meli holt se zapalem plic na dyl).
VymazatDlouhonozka mela vcera skolni jarmark, ldy jsem selhala a zdrzela se na jarmarku jine skoly. Au. Nepromluvila na me celou cestu a hradbu ostentativniho zklamani prolomila az nabidka fastfoodu. Sbohem low carb!
Cheat day! ...žádný drama... ;-)
VymazatOvšem to tvé selhání je skutečně bruntální, se vlastně divim, že nebohá Dlouhonožka nezačla třeba pít, nebo tak něco... :-D