Proč já se vlastně divím, že se mi ty šedesátý léta líbí? Už v prvním
článku téhle rubriky jsem psal cosi o tom, jak mne svého času pohltila
hudba, kterou produkovali Beatles. Byla to sice trochu jiná situace –
bylo mi deset, v hudbě jsem se orientoval jen o málo více než třeba v
kytičkách a Beatles tak byli jedinou rockovou kapelou, kterou jsem
znal a tím pádem i nejlepší rockovou kapelou, kterou jsem znal.
(Tou dobou jsem vlastně měl pouze jednu relevantní vědomost o hudbě.
Tu mi zprostředkovala moje sestřenice, která si ušima protahovala
fláky od 2unlimited, Captaina Jacka nebo Backstreet boys. Tato
vědomost by se dala stručně shrnout do tvrzení, že TOHLE hudba asi
nebude...)
Poslední dobou docela často poslouchám The Shadows. Je to britská
kapela, která měla zjevnou smůlu v tom, že hrála ve stejné době jako
Beatles. Přesto tak úplně nezapadla – proslavila se jako (většinou)
instrumentální kapela. Dlouho jsem se pídil po tom, proč drtivá
většina repertoáru skupiny byly instrumentální skladby. Přestal jsem
ve chvíli, kdy jsem slyšel jednu zpívanou. Kluci udělali z nouze
ctnost, zanechali pokusů uchvátit fanynky silou svých hlasů a místo
toho si začli víc hrát s kytarama. Dobře udělali. A zdaleka toto
tvrzení neopírám pouze o svou nechuť poslouchat spolu s dobrou hudbou
ještě něčí ječení.
Tedy jsou samozřejmě i vyjímky – třeba Landa. A pevně doufám, že za
něj taky dostanu vynadáno.
Já se vlastně ani tak nedivím tomu, že se mi ta muzika líbí. Já se
divím tomu, že jí teď poslouchám víc než třeba Nedávno (mnou) do nebe
vynášené Bolt Thrower. Ne že bych na ně zanevřel, jen si asi potřebuju
odpočinout od protržených bicích a drcených strunných nástrojů...
Ta o pár řádků výše zmíněná smůla Shadows nespočívala ani tak v tom,
že by si je fanoušci kvůli Beatles nenašli, jen neměli tolik těch
skalních. Dnes se to dá demonstrovat třeba na faktu, že nějakou
skladbu od nich určitě slyšel každý, jen mu nic neříká jméno – ani
skladby ani autorů, nebo si je nedá do souvislosti.
Minimálně Apache určitě slyšeli všichni a když vám třeba řeknu jméno
Wonderful World, tak si někteří začnou broukat ty krásné tóny, jimž to
jméno patří...
Za sebe mohu Shadows jen doporučit. Je to vynikající muzika, klidná,
ne však utahaná...
Kdybyste třeba někdo chtěl, dejte vědět, mohu poslat ukázku...
sobota 25. června 2005
The Shadows
aneb Ve stínu brouků...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ach Bože, Shadows!Tu muziku znám moc dobře z dob jejich největší slávy. A řeknu ti, galahade, že jejich kytarová kouzla nesla v sobě punc nenapodobitelnosti! Byli naprosto skvělí!
OdpovědětVymazatAnquetile,souhlasím stoprocentně, bezvýhradně, naprosto... Shadows byli vynikající kytarysti a měli dobrý nápady. Doma mám jedno jejich CD a hrozí, že ho prošoupu, protože poslední dobou jede pořád dokola... Hodně se mi od nich líbí třeba Guitar Tango.
OdpovědětVymazatTo mi povídej!Už v patnácti jsem měla jasno! Naši sice nesouhlasili, ale co se dalo dělat.....dechnu jsem zase bojkotovala já.
OdpovědětVymazatNo a mohlo se začít...pamatuju si, že to začalo dlouhými vlasy...mamina mi je chtěla ve spánku stříhat a divila se, proč nejsem jako ostatní....volánky, kraječky...já byla na jeansy, takový, co se zužovaly na tělo a oblékaly se v leže...a trika? Brala mě a bere do teď batika...hmmm, ale to jsem nějak odbočila. Ne, líbí se mi kvalitní a melodický rock. To je celé ;)
Jani,každému, co jeho jest. Ale kvalitní a melodický rock by měl být v každé domácnosti... ;o)))
OdpovědětVymazatKvalitní a melodický rock to doma mám, stačí se stavit...a kdyby si nějaké děvče chtělo při jeho poslechu oblékat jeansy vleže, nic proti tomu... ;)))
OdpovědětVymazatAnquetile,zapojím-li své šedé buňky, vyjde mi zajímavý závěr. Za předpokladu, že se dotyčná vyhnula zatčení za exhibicionismus tím, že ty jeany měla cestou k tobě na sobě, musela by si je u tebe nejdřív svléknout... Tuším, že ani proti tomu bys nic nenamítal ;o)))
OdpovědětVymazatgalahade, buňky šedé kůry mozkové tě neklamou... ;)))))Panebože, to je kalup!
OdpovědětVymazatBedny tady burácí, vzduch se chvěje a odžínované fanynky rocku si tu doslova podávají dveře.
Dvě mouchy jednou ranou... ;)))
Hergot anquetile,že bych ti s nima skáknul píchnout...? Beztak se tady jen kopu do pr....
OdpovědětVymazatjo!já se k nim dostal pře Riders in the Sky, kdysi mi někdo řekl, že ta muzika z Nebeských jezdců je od nich. Není, je to neco staršího, možná tradicional, ale Shadows můžu.
OdpovědětVymazatmudde,teď jsi mi kápnul do noty. Riders in the sky je bezvadná písnička. Někde jsem to slyšel v úplně geniálním instrumentálním provedení a od té doby to marně sháním. Neporadil bys...?
OdpovědětVymazatRidersnoo, instrumentální provedení znám od Shadows. Pak jsem si skoro jistý, že to u nás hráli Taxmeni, ale nejsem si jistý, jestli jako instrumentálku.
OdpovědětVymazatPak mám někde na desce nahrávku snad z padesátých let, jak to zpívá Rudolf Cortéz (jipijajóu jipijajéjé !)
Tedy je dobrá stránka, kde se někdo pokouší sbírat různé verze, třeba to tam najdeš. http://www.secretspain.org/ghostriders.html Takže to vypadá, že autorem písně je Stan Jones (http://www.westernmusic.org/HallOfFamefiles/StanJones.html) a písnička pochází snad z roku 1948.
mudde,díky moc. Tenhle odkaz zdá se býti velmi užitečným - ten si schovám ;o)))
OdpovědětVymazatJméno Stana Jonese mi sice nic neříká, ale asi také nezaškodí podívat se mu na zoubek, má-li na kontě takový kousek, jako jsou Riders...
mudde,jsem unešen...slov se mi nedostává. No to teď trochu kecám - slov se mi dostává vždycky, ale zaposlouchal jsem se do různých verzí Ghost Riders a závěr je následující: Ta geniální instrumentálka, o které jsem mluvil, je hned ta první od skupiny The Ventures. Je vážně bezvadná, leč jednoznačně nejlepší - alespoň podle mne - je verze od Duana Eddyho...
OdpovědětVymazatParáda. Ještě jednou díky;o)))
Shadows se mi taky libi, i kdyz v posledni dobe mam radeji Ventures - diky syrovejsimu zvuku :)
OdpovědětVymazatVenturesmoc neznám - vlastně jsem od nich slyšel jen Ghost Riders... Ale to je povedenej kousek...
OdpovědětVymazat