Zážitková agentura Mámastátou

 

 ...proudly presents...

Sobotní ráno mělo, řekl bych, přiměřeně pomalý rozjezd. Po anglické snídani, které k naprosté autenticitě chyběl kousek černýho pudinku, jsme popíjeli kávu a lenošivě čekali na Medvídě, která si předešlého dne vymínila přespávačku u tety. Obě dorazily lehce po desáté, kdy i my s Habrou a Inženýrem byli již hotovi k velkolepému výletu, který nás toho dne čekal. Před jedenáctou jsme se poskládali do rodinného vozu a vyrazili na sever. Nijak zvlášť rychle, magistrála toho dne žádný zbytečně rychlý pohyb nedovolavala, takže průjezd Prahou trval vcelku nepříjemných pětačtyřicet minut... Pár kilometrů po dálnici ke Kralupům už odsejpalo mnohem lépe...

Kralupy v sobotu slibovaly velké věci! Do středočeského města se totiž sjely ty nejlepší rugbyové nároďáky na světě a my byli u toho!
Totiž... o pár rugbyových turnajích mládeže jsem se tu už zmínil, ale Havran rugby cup, jak jest zván ten kralupský, mezi nimi jednoznačně vyniká velmi neotřelým pojetím. Tam totiž nehraje žádná Slavie, Přelouč, nebo Říčany... Tam sice jmenované týmy nanominují své hráče, ale ti se pak více-méně náhodně rozlosují do ad hoc celků, které pak proti sobě na turnaji nastoupí. A právě v národních dresech těch nejlepších světových reprezentací. Takže místo Sparty se Slávkou, Říčan, Babic, nebo Olympu jsme v sobotu v Kralupech koukali na Austrálii, Nový Zéland, Francii, Jižní Afriku, Anglii, Skotsko, Wales, Irsko a Argentinu...
Nutnost se narychlo sehrát s klukama, se kterýma se v jednom týmu sešli poprvé a dost možná i naposled, přinesla mnohé veselí. Ovšem zápasy byly takřka bez výjimky hodně pohledný, vesměs docela vyrovnaný (Až na Irsko. Irové s výjimkou prvního zápasu dostali nepěkně nabacáno od každýho, s kym vlezli na hřiště) a kluci nakonec to tmelení náhodně uplácaných kolektivů zvládli všichni naprosto epesně. Trochu překvapivě byl totiž dojem z utkání lepší, než na turnajích obvyklého formátu...

Inženýr sýtem losování propadl ke Springboks, tedy národní repre Jižní Afriky. Po příchodu na hřiště si tedy u (neméně náhodně vylosovaného) trenéra vyzvedl dres s antilopou a dál už se čekalo jen na slavnostní zahájení turnaje. Za zvuků fanfár se nároďáky postupně seřadily za svými vlajkonoši pod jedním háčkem, no a pak už v zásadě nic nebránilo tomu, aby se na všech pěti vykolikovaných hracích plochách začalo hrát. 

V Inženýrově skupině si zahajovací zápas vzali na starost týmy Irska a Skotska, jejichž zápas skončil po srdnatém výkonu obou mužstev remízou 3:3. Do druhého zápasu naskočili Springboks a Wallabies, čili Jihoafričané s Australany. I oni se rozešli smírně, tentokrát 2:2. A pak to začlo lítat... Do dalšího zápasu nastoupili Sprigboks proti Irům, které zničili 6:1. Následovala čtyři zápasy dlouhá pauza, jíž jsme se všichni, včetně hráčů, trochu báli - je to dlouho, vychladnou, ztuhnou... Avšak nestalo se a následující zápas proti Skotsku Jihoafričané opět ovládli, tentokrát poměrem 6:3.

Chváliti dne před večeří se nemá. A někdo asi chválil, a tak se k chlapcům s antilopou ve znaku štěstí otočilo zády a zbylé dva zápasy ve skupině prohráli. S Novým Zélandem 1:2, s Anglií 2:3. Slibně rozjetý turnaj tak pro ně končil soubojem o celkové páté místo s týmam JAR 2, který po nepřesvědčivém výkonu (prostě se na to kluci normálně vykarasili) rovněž prohráli o bod, tentokrát 3:4.

Jeden by řekl, že se totálně slepá karma mstila za způsob, jakým opravdoví Springboks dospěli vyřazovací částí loňského mistrovství světa až k titulu, když ve čtvrtfinálovém, semifinálovém a nakonec i finálovém zápase zvítězili o jediný bod...

V každym případě si malí rugbysti kralupský Havran cup užili. My s Habrou si ho díky ostrému sluníčku a popáleninám třetího stupně užíváme ještě teď.