Hron-off

 aneb Velikonoční útěk pod kopce

"Děcka vy mi dáváte." řekl jsem si minulou středu, když jsem popatřil na seznam úkolů, kde k nekrátkému seznamu checklistů pro kontrolu 3D sestav jaksi mimoděk přibylo vytváření jedné z nich, protože "se" na to zapomnělo. Mé nadšení se ještě prohloubilo, když jsem ve čtvrtek zjistil, že checklist dodaný zákazníkem, který jej sebejistě prohlašuje za univerzálně použitelný napříč výrobními programy, je reálně použitelný pouze pro jeden, shodou okolností jiný, než jsem právě potřeboval. A tak mi za veselého výkřiku: "Tak s timhle mi polibte prdel, vašnostové!" ve tři upadla klaviatura z rukou, vypil jsem si kafe, sebral zástěru a odkvačil do kuchyně, abych si tam aktivním odpočinkem vyčistil hlavu od mentálních fraktur utržených v korporátu. A aktivní jsem věru byl, neb číslo 5 žilo a cpalo se, jako by nebylo žádný zejtra, a sypalo na nás jednu objednávku za druhou dvě a půl hodiny v kuse. Ono je to samozřejmě dobře, už jsem měl možnost na vlastní kůži vyzkoušet, že moc práce nikdy nepřináší tolik stresu, jako skoro žádná práce... Ale já pak byl normálně fakt unavenej! To se mi tam nestává.

V každym případě jsem si v pátek ráno s bolavym pravym kolenem a zádama vstáváním působil trochu násilí. Avšak vcelku radostného, neb se náš klan hotovil k výjezdu na severovýchod, abychom Velikonoce trávili v čerstvém ovzduší Hronova a blízkého okolí. Ne snad, že by se to obešlo bez problémů... Myslím, že jsem vám již loni říkal, že přimět pubertální Komtesku hýbat nožičkama je čím dál obtížnější. Letos se ukázalo být nemalou výzvou už jen přimět ji, aby si sedla do našeho rodinnnnného MPV a odjela s náma do toho Hronova.

Ovšem podařilo se ověřit, že stále platí i druhá část onoho tehdejšího sdělení. A sice že děvčátko navzdory všem těm držkám (a že jich umí!) je nakonec rádo, že je s náma a vidí, co je k vidění. Tak například v sobotu. Po poněkud nestřídmém ranním lenošení jsme odjeli do Broumova, na jehož okraji nachází se farma Wenet, kde si za vcelku lidský poplatek mohou lidská mláďata prohlédnout mláďata jiných živočišných druhů (no dospělce taky). 
"Sem asi nikdy neviděla kozu totiž!" děla Komteska a doprovodila to patřičně znuděným obracením očí v sloup, když Habra rodinné radě návrh přednesla. Vzápětí však byla konfrontována se skutečností, že Habra má v rodinné radě pět hlasů, takže na farmu se jelo, ať už Komteska kozu viděla nebo ne... Ta to samozřejmě brala náležitě úkorně, takže jen co jsme na parkovišti u farmy vystoupili z auta, neopomněla nám sdělit, že to tam smrdí, čímž na dokonalý dojem pražáků poprvé na venkově bouchla štempl... Jenže potom, přátelé, slyšela krocana hudrat a hlavně viděla králíčky. A kozy. A oslíky. A ovečky. A lamy a velbloudy. A kočičku, co se jen tak toulala po farmě a zalígrovanou zvěř provokovala volností pohybu. Ta se pak na kousku většího plácku rozvalila do trávy a nechala se šmajchlovat od všech tří dětí najednou... A ze zpruzelý pubertální buřiny se vyloupla šťastná malá princezna, co se culila jak měsíček na hnoji a nevěděla, ke kterýmu řviřátku by nás odtáhla dřív a kam by si schovala tu kočku, aby jí pronesla nejlíp až na Vinohrady. 

 

Tentýž den jen o pár hodin později podobně prudně, jako ráno farmu, zhodnotila náš nápad zajít se podívat do klášterní zahrady, když už jsme v tom Broumově... Ale jen jsme přešli kamenný most od budovy kláštera do zahrady, už běhala sem a tam po rozlehlém trávníku, trhala pampelišky, ze kterých pak mladší sestřičce upletla věneček... 

Jisté podobné znaky vykazoval i následující den. Vyrazili jsme k Malým Svatoňovicím na oběd. O restauraci U Dášeňky jsem vám tu určitě taky psal. Dobrej burger, dobrá pizza, levnej Krakonoš a pro děti zmrzka na cestu. Za tímhle vším dobrem jsme dojeli do malebné obce na úbočí Jestřebích hor zhruba půlhodinku před otvíračkou, kterou jsme si ukrátili velikonoční hrou, kterou pro děti místních i výletníků připravilo svatoňovické infocentrum. Když si Medvídě vyzvedlo odměnu, hotovili jsme se všichni vzít za kliku již odemčených dveří restaurace... Na kterých jsme si však teprve teď všimli nenápadné cedulky s upozorněním, že 20. a 21.4. se neordinuje. Přiznám se, že nás to trochu zprudilo všechny, jen já s Habrou s tím ve svých letech umíme zacházet o něco lépe, než Komteska v těch svých. S náhradním řešením - obědem v Hospodě v Bakově - byla nakonec vcelku spokojena, ovšem pozitivní nálada ji opustila hned, jak se Habra hladová po zážitcích v autě zmínila, že bychom si mohli udělat krátký výlet do Nového Města nad Metují. Zaparkovali jsme kousek od radnice a pěšky vykročili k Husovu náměstí. Komentář dalších událostí nechme na Komtesce: "Debilní zám... Jé, mami koukej, tulipán!" vypískla na Habru, když si všimla kvítí, které si poněkud nepatřičně cestu za sluncem razilo skrz staré zdivo. "A tati poď sem a dej sem ruce..." začala mým směrem chrastit řetězy na kamenném sloupu... 

 

A najednou to zase bylo spokojený kůzle, co zvídavě očumuje tu dřevěnej krytej mostek k zámecký zahradě, tamhle drvodělku, co se opile motá okolo rozkvetlýho záhonu, onde výra líně se skrývajícího před nadšeným svitem jarního slunce...

Je to trochu fuška, ale ono to s ní jde... :-)