aneb Hudební fanfiction
Cover verze jsem v mládí mnohem útlejším, než jaké mnou cloumá dnes, příliš neobliboval. Přišly mi obvykle tak nějak zbytečný. Původní verzi většinou nepřekonaly, novýmu interpretovi do repertoiru často taky nezapadly, tak co s nima...
V onom útlém mládí jsem byl totiž děsně radikální a rád o sobě říkával, že covery vyloženě nesnáším. Že šlo spíš o pózu drsňáka víc, než o cokoliv jinýho, lze snadno dovodit ze skutečnosti, že příkladně alba Metal Jukebox od Helloweenů, nebo Garage Inc. od Metallicy jsem měl rád i tehdy, přestože na nich nic jinýho, než cover verze cizích písniček, nebylo.
Čas oponou trhnul, já tak koukám na playlist na youtube (na ten z těch dvou, na kterym nejsou všelijaký Haydni, Bachové a jiný Beethoveni) a zjišťuju, že originální tvorba se tam krčí v koutě v počtech vlastně vcelku skromných. Ostatek se dělí do dvou skupin, přibližně stejně velkých. První, poměrně zajímavou jsou všelijací hobíci, kterým vlastní youtube kanál dal možnost předvádět svůj um širokému publiku bez nutnosti vyprodat Strahov. Poměrně často jsou to vcelku šikovný hudebníci, který sebe a celý internety baví nerdovskou originální tvorbou. Jako třebas uskupení (?) Nerdburglars, jehož kusy berou inspiraci ve hrách všeho druhu, v posledku třeba ve Warhammeru 40k. Tak akorát rozeřvaný poctivý metalový řemeslo - nakonec posuďte sami tu, nebo onde...
Druhou skupinu představujou coververze. Ovšem takový ten, kde jeden top tier hudebník přejebe nějaký slavný počin jiného top tier hudebníka, je v ní přesně jeden. Konkrétně Sound of silence v podání skupiny Disturbed (nelze nedoporučit, písnička v téhle podobě vyznívá mnohem naléhavěji, než v originálním podání pánů Simona a Garfunkela a sedí jí to!).
Vedle ní skví se jedinci, který k tomu přistupujou tak nějak ve shodě se rčením, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Takže chcete třeba vědět, jak by zněly Rammsteini na soundtracku posledního Dooma? Zeptejte se Andyho Stridera. No dobře, tohle si nijak moc změn nevyžádalo a mě na tom ze všeho nejvíc baví to, že je to bez zpěvu... Ale to nevadí. Pointa je, že odkazovaného hudebníka Doom oslovil a tak do zvuku podobnému doomovského soundtracku aranžuje kde co... Ponejvíce teda soundtracky z jiných her.
O něco širší záběr má finský hračička, který si říká Moonic. Od něj se dozvíte, jak by to asi znělo, kdyby Black Sabbath napsali Jolene, nebo Never gonna give you up. Kdyby Final countdown místo Europe vydala Metallica, Man! I feel like a woman! AC/DC, nebo můj velký favorit - Dancing Queen od Iron Maiden...
A nemohu samozřejmě opomenout nedávno zmíněné I'm still standing od Bratra Eltonia. Je to v téhle podobě nečekaně skočný kus, ovšem nás s kolegou Jezevcem baví zejména kvůli tomu, že poprvé jsme ji nezávisle na sobě zaznamenali v krátkém klípku z Warhammeru, v němž jakýsi space-mariňák s tímhle songem v uších tančil bitevním polem a kostil šmejd z vesmíru za poněkud zmateného přihlížení důstojníků v zázemí... "I'm still standing feeling like a little kid" v těchto souvislostech vyznívá obzvláště pikantně. Autorem téhle předělácky je někdo, kdo si říká Boris Harizanov. Coverů udělal několik, některé lepší, jiné spíše ne.
...no a pak tu od tohohle umělce máme předělávku písničky Paranoid od Black Sabbath, kterou k poslechu doporučím spíš pro výzkumné účely. Nevim, jak jste na tom vy, ale já když to slyšim, vidim dvě animovaný japonky ve školních uniformách co si to v prázdných ulicích tokijského předměstí rozdávaj o to, která z nich má rychlejší sekačku na trávu...
No jéje. Třeba Nothing Else Matters od Apocalypticy je mnohem lepší než origoš, ačkoliv (nebo protože?) tohle mé prohlášení vždycky Ema hrozně podráždí:) Covery prostě budí emoce - od strašnejch bastardů po nadpozemskou zkušenost.
OdpovědětVymazatKonkrétně v tebou zmíněnym případě jde asi hlavně o to, že originál od Metallicy ty emoce nebudí, i když by moc chtěl. :-D Ona i ta Apocalyptica má spoustu lepší vlastní tvorby, ale jejich podání Nothing else matters je oproti originálu lepší alespoň o ty smyčce...a IMHO ještě (ne)zpěv :-)
VymazatJá do metalu moc nevidím, ta Dancing Queen je pro mě zajímavá tím, že v tom místama tu melodii poznávám, ale je to definivně metal. (Kdyby tam sem tam zněla ještě motorová pila, tak by si člověk představil Leatherface, jak snaživě rozřezává stále tančící členy ABBA.)
OdpovědětVymazatAsi jde hlavne o ty emoce. I Love Rock N Roll od Arrows je dobrá, ale nijak vyjímečna písnička, nazpívala to Joane Jett daleko líp. I pro ni byl ovšem až druhej pokus to skvělý. Je v tom ten náboj nasraný holky, co just bude dělat to, co sere rodiče, učitele atd.
Francouzkej hit šedesátých let "Il est 5 heures, Paris s'éveille " o probouzející se Paříži, plnej kouzelnejch slovních hříček od Dutronc nazpívala Anne Pierlé. Hrajou to jinak a zatímco Dutronc to zpíval normálně, ona to zpívá tak trochu jako malá holka, co si s tím hraje a radostně zdůrazňuje poslední slova, takže to je "řežou ŠPEEEEEK" "pekaři dělají BASTARDYYYYY". Čímž to je jiná, i když stejně skvělá verze.
Co nesnáším jsou český verze, kde socialistický umělec vyjel ven, nakoupil desky, co jsme si tu nemohli koupit, zpatlali s taky-umělcem textařem na to nějakej sračkotext a měli hit. Where Do You Go To My Lovely - má tak hlubokej text plnej odkazů, Rytíř to "přebásnil" tak neuvěřitelně plochým, prázdným a nicneříkajícím způsobem, že by člověk brečel či vraždil. Podobně Fikejzová zprasila Dominiku, Dominiku, která má v originále emoci a půvab asi jako vánoční koledy, jen místo o narození Ježíška to je o tom jak Sv. Dominik bojoval za víru a ona z toho udělala písničku, jak se holce, intelektuálně tak na úrovni socialistické učnice, zapalujou lejtka. Vedle originálu to zní jak porno.
Omlouvám se, ale nevím, jak udělat ten proklikávací odkaz.
A.P.
České cover verze dekadentní západní hudby v tom mym playlistu zastoupeny nejsou. Nejspíš proto, že dle mého skromného mínění za něco stál jeden jedinej, konkrétně Lásko voníš deštěm v podání Marie Rottrový, v originále She's gone od Black Sabbath. Jednu písničku od Sabbathů u nás přezpíval ještě Schelinger. Jmenovalo se to Metro, dobrý den a budí to ve mně dosti rozporuplný pocity, protože jde o výborně zazpívanej poměrně debilní text za hudebního doprovodu, kterej ve srovnání s tim Schelingerovym zpěvem působí hrozně amatérsky.
VymazatV souvislosti s tim Dominikem mi napadá jen otázka, jak by boj sv. Dominika za víru prošel přes cenzory. Holka, který se zapalujou lejtka je takový nic proti ničemu, kde neni co namítat...
A v komentářích tady bohužel proklikávací odkazy asi udělat nejdou.
Ještě, že jste to zmínili! Za mě je to hudební darknet, kabinet kuriozit a starosvětský cirkus, nabízející divákům vousaté dámy, trpaslíky a siamská dvojčata. Z nějakých pro mě záhadných důvodů (od nás to fakt nemaj) na tom jeden čas fičely naše děti. Doporučuji si z experimentálně-edukačních důvodů pustit Ital nezná ten zázrak (Knedlo-vepřo-zelo) v podání Šípa a Petry Janů. Je to vylisovaná esence téhle doby. A pamatujete na Těžkýho Pokondra? To je pro mě zase symbol nevkusu a honby po všem ze západu z devadesátek.
VymazatJasně, že pamatuju Těžkej Pokondr. Ten mi nevadil, protože to byla prvoplánová sranda takovýho toho bavorskýho typu, kdy se všichni děsně smějou tomu, že se tlouštíkovi při pokusu o zavázní tkaniček na zadku roztrhnou kalhoty. Což je sice laciný, ale ono si to, myslim, ani na nic jinýho nehrálo...
VymazatTak to bych se jich zas přehnaně nezastávala. Pod bavorskej styl totiž řadím Maxim Turbulenc!
VymazatVšak to by souhlasilo. Jen mně Maxíci padaj do týhle sorty halekaček, co se pořvávaj nad ránem ve stavu mírné otravy alkoholem, spolu s tim Pokondrem oba stejně bez ohledu na to, jestli maj vlastní tvorbu, nebo přejebávaj cizí. :-)
VymazatTen Sound of silence je asi vážně lepší než originál! Jsem velmi překvapená :-) Svět coverů je mi téměř neznámý, takže díky za tohle nakouknutí. Dancing Queen v metalovým provedení rozhodně pobavila! :-)
OdpovědětVymazatOn i ten klip je docela podařenej.
VymazatDancing Queen je švanda. Mě se ten Moonic vcelku líbí, protože je to i navzdory svýmu handicapu docela šikovnej hudebník, na kterym je navíc vidět, že se tim, co dělá, fakt baví. To je pak ta radost vždycky ještě o něco větší. :-)