Humber Mk.IV

 

 aneb Vánoční rychlovka

Když jsem sbíral informace o historii tohohle vozidla, ve struktuře vztahů mezi firmami, které v jeho vývoji byly nějak namotané, jsem se poměrně rychle ztratil. Což ničemu nevadí, zas tak důležité to není.
Humber armoured car vznikl jako lehké průzkumné vozidlo, čemuž odpovídala motorizace dávající vozidlu solidní rychlost až 80 km/h, relativně slabé pancéřování o maximální tloušťce 15 mm, i poměrně lehká výzbroj v podobě dvou kulometů ráží 15 a 7,92 mm. Pro našince je zajímavé, že obě zbraně měly původ ve Zbrojovce Brno, od níž získala licenci na výrobu britská firma BSA.
Ve srovnání s obdobným vozidlem firmy Daimler byl Humber poněkud náročnější na výrobu, ovšem výrobce - koncern Rootes - měl dostatek výrobních kapacit na to, aby to vlastně zas až tolik nevadilo a do roku 1942 opustilo brány továrny zhruba 2400 obrněnců verzí Mk.I až Mk.III. Ve výrobě byly nahrazeny verzí Mk.IV, v jejíž výzbroji byl větší z obou kulometů nahrazen kanonem ráže 37 mm. Takto vyzbrojených vozidel bylo dodáno okolo 2000.

V průběhu 2.světové války sloužily u britských a kanadských průzkumných regimentů přiřazených k pěším divizím. Prošly službou v Africe, Itálii, severozápadní Evropě, ale také v Barmě. Po válce tento typ používaly armády Holandska, Dánska, Kypru, Mexika, nebo Indie. V poslední zmíněné zemi toho Humbery zažily asi nejvíc, když je indická armáda nasadila ještě na počátku 60. let v bojích s Číňany okolo vesnice Chushul v provincii Ladakh, nebo při invazi do Goy...

...a model tohohle malýho ale šikovnýho válečníka vcelku nedávno vydala čínská firma Foreart. Dílů ve dvou rámečcích tak akorát, aby člověk neměl dojem, že ho odbyli, a zároveň to zas tolik nezdržovalo. Kola z 3D tiskárny, soustružená hlaveň kanonu a drobná planžetka se dvěma leptíky, představujícími víka otvorů pro vyhazování prázdných nábojnic. Dohromady stavba představovala zábavu tak na dva dny někde mezi vánočníma svátkama. A pak přišla řada na omalovánky a podložku, což jsou práce, který na tom modelaření až tak úplně neoblibuju, ale že mě stavba nijak nevyždímala, něco málo nadšení mi na ně přecijen ještě zbylo. Výrobec nabízí celkem tři verze zbarvení, která jsou si bohužel velmi podobná, jelikož jsou všechna ze zhruba stejného období. Z nabízených možností jsem zvolil stroj, který se ve svazku 53. velšské pěší divize zúčastnil Operace Veritable, neboli bitvy v Reichswaldu v únoru a březnu 1945. Britové do bitvy nastoupili s pěti pěšími a jednou obrněnou divizí, které v průběhu operace doplnili dalšími dvěma obrněnými a jednou pěší... A samostatnou obrněnou brigádou navrch.
Proti nim stála směska papírově snad srovnatelná. Reálně šlo o jednotky někdy sice zkušené a dobře vycvičené, ale zle pocuchané předchozími boji, jindy zcela jednoznačně podřadné. V řadách 84. pěší divize generál-majora Heinze Fiebiga se oba takové extrémy sešly v podobě 276. pěšího praporu Wehrmachtu, který byl složen z lidí s chronickými zažívacími obtížemi, a 2. výsadkového praporu Luftwaffe, který naopak představoval to nejlepší, co se tou dobou z Německa ještě dalo vyškrábnout...
Průběh bitvy byl nakonec vcelku jednoznačný. Němci se sice bránili zarputile, ale počátkem března stáli spojenci na břehu Rýna a vcelku nerušeně dumali, jak přes něj...

Němci se pokusili svoji obranu vylepšit zatopením nížin vodou z početných řek, které oblastí tečou (což se nakonec obrátilo proti nim samým) a krajinu tak změnili v hnusnou tmavou mokrou břečku. Hnusnou tmavou mokrou břečku s kalnýma loužema ve vyjetých kolejích navrch jsem si proto chtěl vyzkoušet na podložce pod Humbera.
Dopadlo to následovně...