pondělí 14. listopadu 2022

Nešťastní lidé bez bolavých nohou

 

Je listopad, okolo svatého Martina, tedy by tu - jak se již stalo takovou hezkou tradicí - měl být co nevidět zavěšen vesele zvětralý článek o dalším, ještě lepším ročníku Memoriálu československých parašutistů.

Ale nebude.
Těšing zahájen už koncem srpna po zaplacení startovného, příprava poctivá v podobě hned dvou pěkně vypečených pěších výletů v posledních čtyřech týdnech před Memoriálem. Pro větší pohodu jsem dokonce lihový vařič zakoupil, abychom si cestou mohli vyfutrovat morál teplým nápojem...
Všechno na prd, jelikož parťák začátkem listopadu ulovil kovídek a do toho 12. se nedal dohromady dost na to, aby mělo smysl nějaký dálkový pochod zkoušet...
A tak jsem do Chrudimi nejel. Znáte ten pocit, když vám rupne program a zbude vám po něm díra v plánech? Hledáte náhradu a nic neni dost dobrý. Pojedu tamhle. /Né, to neni vono./ Zůstanu doma. /Né, to by byla škoda./ Uklidíme s dětma pokojíček. /NÉÉÉÉÉ!!!!/
Nebudu vás napínat - nakonec jsem v sobotu ráno skočil do auta a odpelášil na Kladno, kde se v Dělnickém domě konal 20. ročník soutěžní výstavy pořádané místním klubem. Modelářské akce se toho dne vůbec nějak podezřele vnucovaly, neb se krom Kladna konaly ještě v Telnici u Ústí a v Třebové. No zkrátka jich bylo tolik, že by nebylo divu, kdyby někdo kvalitu stavby hodnotil i u nás v ložnici.
Ale zpátky na Kladno. Akce byla poklidná, až konejšivá, nebylo třeba se ke stolům tlačit skrze neprostupné davy. Něco ke koukání bylo vhodně skloubeno s něčím k nakoupení, v hospodě z rohem mě dobře nakrmili, poklábosit bylo s kým (zdravíme loba)... Zkrátka nakonec docela fajn den.
Tedy - náhradní program jsem si nakonec našel, přesto musím říci, že mi ještě nikdy nepřišlo tak líto, že jsem se vyspal, neni mi zima a nikdo na mě ve dvě ráno někřičí a nemíří zbraní.
V tom jsem zřejmě nebyl sám. Mohla být tak sedmá večer, když mi od druhýho Jezevce přišla zpráva "Blížíme se k půlce."
No jo. Vyrážet jsme měli v 11:05, tak to už pomalu berem v Hlinsku na nádraží za kliku, natěšený na sváču a kafe z automatu.
"Cejtim Devět skal." pípnul messenger před jedenáctou v noci. Jo, to by po těch asi 12 hodinách pochodu mohlo být...
Pikantní dohru měla naše neúčast v neděli před osmou ráno, když se po nás sháněli pořádající výsadkáři, protože jsme jim zřejmě nějak propadli sýtem při startu, ale v cíli už ne, díky čemuž nabyli dojmu, že se jim asi pořád plácáme někde na trase. Po vyjasnění situace a nezbytné zdvořilé omluvě za komplikace jsme se nima dohodli, že za rok to klapne.
...tak teda po válce v šest U Kalicha, pánové...

8 komentářů:

  1. No do pr..., jó i z těchto důvodů se snažím zakazovat si těšing na výroční impro akce, po jejichž expiraci se člověk může těšit akorát tak zas za rok. Ale věřim, že vám to ten příští ročník vrátí i s ourokama!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já v to pevně doufám. Ten minulý týden jsem se fakt cítil, jako by mi někdo rozšláp oblíbený autíčko.
      Ono se dálkových pochodů s podobnou tematikou za rok sice pořádá víc. Ale když jsme narazili na jeden, kde se účastnící zcela vážně dotazovali, jestli se akce bude konat, pokud bude pršet, nějak jsme ty ostatní přestali řešit s tim, že si nějakou náhradu vymyslíme sami...

      Vymazat
    2. To chápu. Anebo vzít těšing za pačesy a začít tyhle akce organizovat na vlastní pěst. Z toho tě pak vyvlíkne leda Zubatá:)

      Vymazat
    3. Myslíš zorganizovat nějakou hromadnou akci? To asi ne hele. My si takhle ve dvou v klídku dohodnem termín a jdem si odkud chcem kam chcem a je nám hej. Na ten Memoriál lezem částečně z respektu vůči těm výsadkářům tehdejším i dnešním, částečně si dokazujem, že jako pořád dobrý!
      ...rozumíš - někteří muži středního věku sbalej osmnáctku a odvezou si jí na hotýlek do Paříže...
      ...my obujem kanady a couráme po nocích po Vysočině...

      Vymazat
    4. Já to jako myslela uctít výsadkáře nebo kohokoliv jinýho po svým. Že vy byste byli organizátoři s iniciačním nápadem a nechali to nějak živelně nabotnat. Já bych se na takovej pochod smrti klidně přihlásila!

      Vymazat
    5. Rozumim... Hele ale ono kdybychom si z těch vejletů nechtěli vyrobit peklo, jediná organizace by se nejspíš omezila na sdělení "V sobotu jdem z A do B, cesta je pěkná, pojďte taky." :-)

      Vymazat
  2. Takže to dobře dopadlo a příští rok to dopadne ještě lépe!
    Nedávno jsem se dověděla, že existuje nějaký čtyřdenní pochod v Nizozemsku, kde se dá jít buď civilní trať, anebo vojenská, každý den je to tuším 40 km. Chodí tam i veteráni, koná se to na jejich počest, asi. A vstává se asi ve čtyři ráno, brrrr. Tak kdyžtak na to se dá těšit. Věčně. Protože já bych tam nešla.
    Moment, podívám se, jak se to jmenuje... Jo, Vierdaagse nebo 4Daagse.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ovšem... To zní jako pěkná výzva...
      Jen teda taková akce už vyžaduje úplně jiný balení na cestu...

      Vymazat