No a počkejte, až vylezete ven, pani Měchurová!
Paní Měchurová nepatří mezi lidi, se kterými bych obvykle žertoval, ale jelikož na mne dnes byla zubařka nečekaně hodná a vrtačku nechala spát, zmocnila se mě rozverná nálada. Když jsem ihned po vstupu do ordinace hlásil kaz na sedmičce vlevo nahoře a zubařka po kontrole zmíněného zubu suše konstatovala, že "...to černý neni kaz, ale plomba...", byl jsem sice tak trochu za vola, ale nebylo to poprvé, tak už bych si možná konečně měl zvyknout. A navíc ten zub vážně bolel! Na tuhle informaci zubařka jen pokrčila rameny a jinak ji ponechala bez komentáře...
Začátkem týdne jsem si nějak divně hnul tělem, čehož důsledkem jest vlezlá (původně jsem chtěl napsat prudká, ale to bych kecal) bolest v oblasti pravého svalu ňaderního, která mi zpříjemňuje pohyb pravou rukou a občas i dýchání. Matildu jsem schopen se zaťatými zuby udržet chvíli ve vysoké bodnici. Neschopen šermu jsem šel s Binárním do hospody a vylil se jak váza. Vzhledem k zajímavé skladbě diskutovaných témat se tomu vlastně až tolik nedivím. Z temných hlubin mé zrychtované paměti jsem vydoloval takřka akademickou debatu na téma 300. Shodli jsme se na tom, že na Thermopyly by bylo dobré se v zájmu pochopení oněch cca 2500 let starých událostí zajet podívat osobně, protože Xerxes přece nemohl bejt tak blbej, aby se tou soutěskou snažil procpat bez nějakého pádného důvodu... Nějací dobrovolníci na výlet do Řecka?
Když už jsem mluvil o té Matildě... také máte rádi, když vám nějakej ňouma začne strašně zasvěceně hovořit o něčem, o čem (na rozdíl od vás) nic neví? něco málo jsem zmínil už tady, ale ... já za to nemůžu, že mi tohle lidi dělaj často! Seděl jsem někdy minulý týden s kamarádem v hospodě, klábosili o všem možném, řeč přišla i na šerm. Chlapík osaměle popíjející v naší těsné blízkosti se právě v tu chvíli do našeho rozhovoru vmísil. A padala z něj jedna perla za druhou mimo jiné i na adresu obouručních mečů. Obouruční meč je zbraň určená především pro hrubou práci, za jejíž typický příklad lze považovat rozbíjení nepřítelovy obranné formace. Ta se od dob antiky nijak podstatně neměnila vlastně až do doby, kdy se na bitevních polích ve větší míře objevily palné zbraně. V tomhle širokém časovém období měla obranná formace podobu obdélníku v němž byli v několika řadách za sebou vyrovnáni muži skrývající se za štít a vybaveni nějakou tou dřevcovou zbraní, kterou drží výhružně vytrčenou směrem k útočníkovi. Pokud tito muži umí se svými zbraněmi dobře zacházet, je tahle formace až překvapivě účinná. Jedním ze způsobů, jak ji překonat, měl být právě obouruční meč. Jím vybavení muži stáli na čele útoku. Samotná konfrontace pak mohla vypadat třeba tak, že útočník spodním sekem udeřil do obráncova dřevce a odrazil jej z pozice, z níž mohl někoho ohrozit. Tento úder končil ve vysoké bodnici, ze které mohl posléze útočník vést další úder na obráncův krk...třeba. Každému dle chuti. Jelikož se ale tohle všechno dělo v pohybu, velice pravděpodobně byl obránce v první řadě spíš ušlapán po prvním zakolísání a úder mečem útočník vedl až na muže v druhé řadě obranné formace. Shrnu-li to co nejrealističtěji - systém to mělo pouze do skončení úderu na dřevec, pak už záleželo na tom, jak moc byl obránce vyveden z míry.
V každém případě byl obouruční meč určen pro odražení dřevce, nikoliv jeho přeseknutí. Pokud by totiž obouručáky byly skutečně takové žiletky, aby mohly dřevce sekat, jak mi onen ferda v hospodě vyprávěl, jednak by při své délce postrádaly sebemenší náznak tuhosti a navíc přeseknout dřevcovou zbraň není žádné štěstí. Pokud by se vám to povedlo, drželi byste svoji zbraň v nějaké úplně zcestné poloze, ze které byste obránce těžko mohli ohrozit, a proti sobě byste měli ostrý pahýl dřevce, jehož majiteli by nic nebránilo v tom, aby vám ho vrazil do oka... třeba. Každému dle chuti. Nehledě na to, že v okamžiku úderu má útočník za sebou nějakou tu desítku metrů velmi ostrého poklusu, po němž je sám kapku vyčerpán a při úderu by mu meč mohl zůstat vězet v dřevci. V takové situaci si s ním obránce může dělat úplně co chce. Třeba ho umlátit pantoflí.
Když jsem se o své vědomosti oním pánem podělil,on je zásadně odmítl jako zcestné. Inu slovy klasika (nevíte kterého??? On mi to včera Binární asi i řikal, ale kdo si to má pamatovat.):
Zásady jsou hezká věc, pokud nejsou založeny na zásadním nedostatku informací.
Závěrem si neodpustím krátké předvánoční žehrání na e-shopy. Pomalu ale jistě získávám dojem, že frajeři sbíraj objednávky celoročně, aby zboží rozesílali jednou za čtvrtletí. Nebo jak jinak si mám vysvětlit, že mi v průběhu posledního týdne začlo chodit zboží objednané v některých případech už v srpnu?!
Na úplný závěr poučení: Když seš blbej, kup si notýsek! ...já mam dva...
Žádné komentáře:
Okomentovat