žHavé výstřely

 Lenost je mocná a dnes se jí podařilo vyhnat mě místo vaření pro dvakrát M79 a jednou M17. Čekání na ně jsem si ve společnosti lahodného a voňavého G krátil vzpomínkou na večerní seriosní debatu se svojí přeúžasnou ženou.

Going dark...again...

Rok, možná dva a možná jen půl nazpátek jsem zaslechl rozhovor s Danem Vávrou (u něhož se snad příliš nespletu, když řeknu, že ho není třeba představovat), z něhož mi tehdy v hlavě neutkvělo mnoho. Vzpomněl jsem si na něj - a opět spíš na to, že jsem jej slyšel, než na nějaké detaily - o pár měsíců blíž k současnosti, když jsem po delším čase hrábnul do šuplíku po instalačních CD hry dost starý na to, aby jí v hospodě nalili.

Ne tak šťastní lidé s ne tak bolavýma nohama... část první

 Co říci úvodem. Jezevci se samozřejmě těšili a v rámci možností i poctivě připravovali na listopadový vrchol turistické sezony. 
...ale kung-flu řekla ne...

Mk.II

Tanky Mk.II měly původně sloužit k výcviku posádek a s jejich nasazením ne frontě se příliš nepočítalo. Nicméně člověk míní... Z celkem 50 vyrobených tanků Mk.II v Anglii zůstalo pouze 5 kusů. 20 bylo odesláno do Francie rovnou, 25 s určitým zpožděním kvůli "mezipřistání" právě u výcvikových útvarů. 

První Eso

Skryt mezi stromy hlídal křižovatku na silnici k Pociechu. V druhé polovině září bývají rána chladná, ale vzdálený lomoz prozrazoval, že zde, v Kampinoském lese, bude za chvíli pořádné horko. S okem připraveným na okuláru a prstem na spoušti jen s největším úsilím krotil nervy. Zachoval chladnou hlavu a tanky, které se po silnici blížily a mířily zřejmě na Pociech, nechal projet. Palbu zahájil na odkryté boky dvou lehkých tanků Pz.Kpfw.35(t) a jednoho středního Pz.Kpfw.IV... Když zbraně zmlkly, bylo zřejmé, že tyhle tanky doválčily. Jejich posádky na léčku ani nestihly zareagovat.

Spálený Mill

"...jen mi štve, že nám má na tý střelnici celej den pršet."
"To nám cestou ne. Jsem koukal na předpověď a nějaká přeháňka tu a tam jo, ale jinak polojasno."

Tacticool bačkůrky

Ctěné čtenářstvo si jistě ráčilo povšimnouti, že mě v posledních pár letech začala bavit pěší turistika.

Šťastní lidé s bolavýma nohama III

Bylo zhruba čtvrt na osm ráno. Rozednilo se teprve před chvílí, kraj stále spal. Jen okno strážní budky u brány na letiště svítilo a pohyb za záclonou byl jedinou viditelnou známkou života.
"Dobrý ráno, my se jdeme nahlásit. Paraskupina Alfa, tým Jezevci..."

Letní příprava

Zvykl jsem si na téma výletů, které my Jezevci pořádáme v rámci přípravy listopadový memoriál čs. parašutistů, utrousit jen tu a tam krátkou poznámku na FB. Ten poslední mi ale z nějakého důvodu vychází delší, pročež jsem se rozhodl zatočit zarezlou klikou mlejnku a odložit si sem...

Šťastní lidé s bolavýma nohama II

"Co když to letos nedáme?"
"Tak to budem zkoušet, dokud to neklapne."
"Dobře... A co když to teda letos dáme?"
"Tak to dáme příště zas, ne...?"

GTK Boxer

Vědom si toho, že poslední dobou ani psaní, ani modelařině příliš času nevěnuji, rozhodl jsem se alespoň zrecyklovat stavební recenzi, kterou jsem před pár lety napsal pro časopis Plastic Planet. Zřejmě tu takových v nejbližších týdnech najdete víc, aby se zarezlá klika mlejnku zase alespoň trochu rozhýbala...

Šťastní lidé s bolavýma nohama

Zpráva z místního tisku: "Dne 11.11. v pozdních odpoledních hodinách zaútočila jednotka AČR zhruba v síle praporu na hospodu U Mrázků. V chirurgicky přesně provedené operaci zde zcela zlikvidovala zásobu utopenců a značně také zredukovala množství polévky s játrovými knedlíčky. Po akci postupovala dále směrem na Dachov a Ležáky."
Nevím, jestli obec Miřetice na Chrudimsku nějaké tištěné periodikum vydává, ale pokud ano, výše uvedený text by se v něm klidně mohl objevit. Okolnosti incidentu osvětlím níže.

Veselý lepič

Je to už nějaký pátek, co jsem ublognul nějaký drb ze zákulisí české modelářské obce. Nazrál čas zase zatočit klikou rezovatou.

A-4 Skyhawk

Jméno jak šité na míru pro komiksového hrdinu náleží námořnímu bitevnímu letounu z dílny firmy Douglas. Mezi posádkami si však letadla často vyslouží pojmenování mnohem méně vznosné, než je jim dáno do vínku výrobcem. Skyhawku zdaleka nejčastěji říkali "Scooter".

Spitfire F.22

Poslední verze Spitfirů budiž dokladem toho, jaký bordel panoval v systému značení letadel přijímaných do služby u RAF. Varianty F.21, 22 a 24, se od sebe lišily jen velmi málo. Dvaadvacítka se od svého předchůdce dala vizuálně odlišit pomocí sníženého hřbetu trupu. Rozdíl mezi F.22 a F.24 byl v umístění radiostanice (kterou měla F.24 o frame blíž ke kokpitu) a elektroinstalaci (kterou měla čtyřiadvacítka 24V místo původních 12V) a to ještě ne vždy, protože poslední kusy verze F.22 byly postaveny ve standardu F.24 a bezpečně odlišit se tak daly vlastně už jen pomocí sériového čísla.
Zmíněné odlišnosti by se ještě ani ne rok před záletem prototypu jedenadvacítky téměř jistě vešly pod jedno číslo. Nakonec se stačí podívat, co všechno létalo například jako Spitfire Mk.XIV...